V neděli 9. 11. 2025 jsme měli na programu áčka výlet do Lomnice nad Popelkou k druhému kolu KP. To je krásné městečko na konci světa a pevně jsem doufal, že si cestou za Sluníčkem (jak se jmenuje sofistikovaná hrací místnost) prohlédneme okolí a po partii vyrazím alespoň na náměstí, kde už jsem během pár návštěv strávil asi 30 vteřin. Mlha a můj soupeř byli proti.
Dnešní report začnu všemi čtyřmi partiemi bílými. A to z toho důvodu, že naši Olda (2.), Luboš (4.), David (6.) a Honza (8.) postavili v podstatě tutéž pozici, přičemž se nijak viditelně nestarali o to, jestli soupeř hraje Sicilku, Philidora, nebo Španělku. Ona univerzální výstavba vypadala zhruba takto:
Tedy Olda Wenke měl místo f3 h3, pak přidal ještě g4 a a4, pod což si udělal dlouhou, čímž mě poněkud znervóznil. Se zájmem jsem poslouchal rozhovor, který zahájil jeho soupeř: „Nabízím remízu“. Olda na mě: „Nabídl mi remízu“. Já Oldovi: „Dělej, jak myslíš“ (ve skutečnosti jsem chtěl říct „urvi mu ruku, než si to rozmyslí!“). Olda po pár minutách soupeři: „Já to ještě zkusím“. Šly na mě mdloby. Soupeř Oldovi: „Jo, je to docela zajímavý“. Kluci se během té konverzace docela skamarádili, zahráli ještě asi dva tahy… a dali to za remízu! Jo, to byl ten Philidor.
To už byl David Bém ve druhém Philidorovi dáávno hotov. On si totiž nedal f3 a druhým koněm skočil na h4, načež jeho soupeř – mistr malých kombinací – zahrál Jf6xe4, a po Jxe4 Sxh4 se ziskem pěšce. Ovšem nedocenil, že po Jd6+ přijde o rošádu i o střelce na h4, který po Ke7 neměl kam utéct před jemným g2-g3. Rychle a přímočaře jdeme o vedení!
Luboš Hubka si naopak dal f3 i h3 a na druhém křídle b3 a c3. Vypadalo to strašně, ale asi to mělo nějaký řád. Stejně jako to, že jednu chvíli měl všechny figury na černých polích (bělopolného střelce vyměnil za koně na g4, než dal f3). Černý se pak uvolnil postupem d6-d5, což jej stálo figuru a vzápětí partii. 2,5:0,5. Jo, tohle byla Sicilka.
Honza Kuneš dohrával jako předposlední, měl pěkné malé centrum ve Španělce bez b5 (střelce na diagramu mu posuňte na b3, a-pěšce protlačil až na a5). Pak stál chvilku na prohru, když vyměnil černopolného střelce a otevřel linie na svého krále po f3-f4. Ale maty v koncovce těžkých figur pokryl, jen tak mimochodem vzal někde na b7 pěšce a vyhrál partii, jíž stanovil náš bodový zisk na konečných standardních 4,5.
Konečných, přestože nehrál poslední partii. Tato pochybná výsada připadla Štěpánu Marešovi, jenž si na soupeře počíhal v temné uličce a sdělil mu, že když už je zápas rozhodnutý, měli by to dát za remízu a nezdržovat ostatní. Soupeř nesouhlasil a hráli ještě dlouho napínavou koncovku o střelci a jezdci na každé straně, kde měl Štěpán, pravda, o tři nebo čtyři pěšce méně. Chtěl soupeře vyzkoušet z macení střelcem a koněm, na což nakonec nedošlo.
Černými jsme dostali do držky i na páté a sedmé šachovnici, takže na posledních šesti deskách zvítězili vždy bílí! (Olda toto vida, možná lituje, že dal remízu.) Tomáš Prouza odblical prvních 15 tahů a i nadále měl o nějakou tu hodinu lepší čas. Jednou mi přišel sdělit, že remizuje opakováním tahů. Bohužel to nesdělil soupeři, který je poněkud nekolegiálně neopakoval, naopak profitoval v pozici s dámou, věží a střelcem (za Tomášova koně) z otevřeného sloupce a zaslouženě snížil.
Radka Staňková se rozhodla pro dlouhý výlet dámou a přehlédla, že bílý ji může vyměnit. Získal tím spoustu benefitů, některých (volného sloupce a) se dobrovolně vzdal, aby jí v nenápadné chvíli dal někde uprostřed šachovnice mat, což jej viditelně (a zejména slyšitelně) překvapilo i nadchlo. První tahy byly (bez záruky): 1.d4 d5 2. Sf4 Jf6 3.Jc3 c6 4.e3 Db6 5.Ja4 Da5+ 6.c3 b5 (proč?!) 7.Jc5. Po dalším b2-b4 se dáma vydala na a3, aby svůj mladý strastiplný život zakončila neplánovanou výměnou na b3.
Last but not least, s Jardou Novotným na první desce černými jsem (Pavel Čech) si v KP tento rok zahrál už podruhé. Ovšem tohoto déjà vu mě Jarda rychle zbavil, když místo lednového 1.c4 zahrál 1.e4, aby mi vyměnil Francouzskou a vzápětí i francouzského střelce. Při výměně druhého střelce jsem mu udělal dost nepraktického dvojpěšce, v koncovce mi tak notwendigerweise (když už jsme byli v těch Sudetech) zbyli volný pěšec a kůň proti bělopolnému střelci:
Svým posledním tahem (28…Vc7-f7) jsem vlastně napadl na g4, což Jarda pokryl 29.Vf3, ovšem jeho pozice po 29…Vfe7 je dost pasivní. Časem (proto jsem nestihl ten výlet!) jsem vyměnil věžky a protlačil píška. Shodli jsme se, že nadějnější bylo jít do výměn po 29.h3 Je4+ 30.Vbxe4 dxe4 31.Vxf7 exd3 32.Vf3 (aby mého hrdinu vyšachoval po 32…d2? 33.Vd3+), protože všechny věžovky jsou remis.
Příklad si ze mě ale neberte. Zachoval jsem se velmi nesportovně a oblékl na zápas svoje oblíbené triko „awesome since 1974“. Jejich nejmladšími hráči v zápase totiž byli (jak vidíte na monitoru) Blažek, Volman a Láska – všichni 1973. Lomnice nad Popelkou je poslední místo na širém světě, kde mohu být nejmladším členem družstva!
Ve třetím kole přivítáme doma Lípu B a této dřevině zůstaneme věrni i v adventním kole, kdy pojedeme do Lipek D. Nastane tím kuriózní situace, že všichni naši předvánoční soupeři budou mít až do zápasu s námi sto procent možných bodů!
Pavel Čech