V neděli 14. 12. 2025 jsme hráli v Náchodě letos poslední, jinak 5. kolo KS Východ proti sousednímu týmu v tabulce. Mlha, vítr, déšť – ideální šachové počasí. Domácí Náchod neponechal nic náhodě a nastoupil v solidní sestavě. Kapitán Milan Borůvka měl osmičku šachových nadšenců, kteří by hráli na třetí adventní neděli venkovní utkání, kompletní až v pátek. Píšu reportáž “ala Vráťa“, protože jsem většinu partií neviděl, průběh po zahájení jsem víceméně odhadl a všechny informace mám jen zprostředkovaně od Radky.
Na jedničce bojoval dlouho Oldřich Wenke s Petrem Šobotníkem. Hrálo se dámské fianchetto. Oba soupeři zvolili opačné rochády a Olda se rozhodl zaútočit postupem h pěšce na královském křídle. V průběhu partie asi obětoval nějaké ty pěšce za útok, ale i přes nadějnou pozici skončila partie remízou. Dohrávali jako předposlední. Bylo jasné, že soupeř je s půlkou bodu mnohem spokojenější.
Na druhé desce hrála Šárka Marxová „něco jako Grünfeld“ s nebezpečným Pavlem Semerákem. Viděl sem pozici napěchovanou taktickými motivy. Figury byly ve vazbách, všude hrozily vidličky a nože. Šárka ve střední hře obětovala figuru za dva pěšce a… ono to nevyšlo.
Na třetí šachovnici se hrál duel v Ben-Oni, který se zapíše jako jedna z nejdelších a nejnapínavějších partií soutěže. Tobiáš Raule sehráli s Šimonem Bubeníčkem přes 100 tahů. Když sem odcházel, měl Tobiáš velkou poziční převahu. Zdvojené věže na b sloupci, dáma a jezdci v útoku, super střelec na g7. Soupeř měl pozici bez protihry, většina figur svázaná nebo pasivní. Zde jsem očekával jasný bod. Po sérii oboustranných chyb se partie dostala do koncovky S+3p proti V+2p, Partie se dohrávala za stavu 3,5:3,5. Štěstí se nakonec přiklonilo k protihráči, ale oba si zaslouží velkou pochvalu za bojovnost. Tobiášova partie by vydala na samostatnou knihu!
Na čtverce rozehráli Honza Kuneš a Vilém Vokůrka ostrou bitvu v Dámském gambitu. Honza hrál aktivně, ale ve střední hře přehlédl taktiku a přišel o pěšce a kvalitu. Na můj vkus to mladým soupeřem mohl na královském křídle ještě chvíli zkoušet.
Páté prkno ovládl ve své vítězné partii Milan Borůvka s Petrem Pultarem. Soupeř hrál Holandskou a v době, když jsem odcházel, měl Milan dva pěšce navíc. Bílý přehlédl klasický motiv Jxd5 s odběrem pěšce, následně při útoku obětoval druhého. V takových případech se už Milan většinou nemýlí. Ve věžovce oba uplatnil k výhře.
Na šestce hrál Šimon Krása se zkušeným Davidem Hepnarem. Postupně se měnili figury a když sem viděl pozici naposledy, soupeři směřovali do koncovky těžkých figur. Pozice na stole mi přišla remízová, ale Šimon je kouzelník. Počítám, že někde v koncovce využil soupeřovu chybu k celému bodu.
Na sedmé desce překvapil Radku Staňkovou mladý Otakar Zima netradičním zahajovacím tahem 1.g3. To poprvé použil začátkem minulého století Richard Réti. Radka se nenechala zaskočit, reagovala trochu jinak než slavný československý velmistr, udělala soupeři izoláka a ve věžovce získala pěšce. Po oboustranných nepřesnostech čelila také několika nabídkám remízy. Remízu přijala, až když v pozici nebylo ani zbla.
Jako první jsem remizoval já (Petr Staněk) na 8. šachovnici s démonem Patrikem Vágnerem. Po výměnách pozice nejen zjednodušila, ale také zablokovala. Poté jsem v koncovce lehkých figur nepřišel na to, kde prorazit. Potvrdilo se heslo: „Pokud chce Páťa Vágner remízu, tak uhraje remízu.“ Po partii jsem udělal pár fotek a šel meditovat do kavárny.
Po báječném vstupu do soutěže v podobě třech výher, jsme v posledních kolech dali šanci i dalším družstvům v tabulce a udělali pro nezaujatého diváka KS o trochu napínavější.
Petr Staněk