Jak na Nový rok, tak po celý rok!
V pátém kole kápéčka jsme 4. 1. 2026 v naší šachové klubovně přivítali jičínské béčko. Napínavý zápas se hrál i vedle na chodbě, kde naše céčko zvítězilo nejtěsnějším rozdílem nad družstvem z České Skalice, když všechny partie vyhráli bílí (omlouvám se za ten etnický stereotyp). Nejtěsněji jsme zvítězili i my, ale až na hlasy kovaných pesimistů (např. našeho emeritního předsedy) se asi shodneme, že naše vítězství mohlo být i výraznější. Ovšem 4½ je tak akorát, ne? Před pár lety jsme asi 5x takto těsně prohráli, tak se nám to letos vrací – z pěti kol už potřetí! Nebo je to odměna za bojovnost? Ač v tabulce pátí a na skóre šestí, na počet vítězných partií jsme třetí!
Zahájili jsme famózně: partie na sedmé šachovnici skončila vlastně dřív, než pořádně začala (prstová chyba) a Petr Staněk se mohl naplno věnovat svým rozhodčím povinnostem.
Podobně na osmé desce, kde jičínský romantický Slimák (snad mi promine tuto zkratku) v partii s Lídou Rutter obětoval věž za mat na poslední řadě, který nejdřív začal slavit a pak zjistil, že se nekoná (viz 1. diagram).
Do třetice zvítězil Honza Kuneš doma tradičně černými, byť trochu netradičně už na šesté desce. Asi klíčovým okamžikem bylo, když mu soupeř šlohnul otráveného pěšce na a5, chtěje konečně oživit chcíplou herku na a2 (viz 2. diagram).
Honza zahrál 22…Se2 garde a po 23.Dg5 (lepší je 23.Dxa8 nebo Dxd8 s jakous takous pevností, to by se ještě nadřel!) Sxf3 24.gxf3 h6 garde stojí na výhru. Jak ale postřehli náhodní kolemjdoucí (konkrétně současný předseda), měl v pozici mnohem přesvědčivější pokračování – najdete je?
Dlužno dodat, že soupeři přijeli notně spráskaní a ela jejich hráčů na stolech 4–8 připomněla temný středověk, minimálně z pohledu longue durée. Zápas zdramatizovali otec a dcera Zákoučtí, ten první proti Radce Staňkové s mega dávkou štěstí, ta druhá proti Luboši Hubkovi po výkonu bez bázně a hany. Uzamkla Lubošovi střelce v koutku na h2 a postupně eliminovala jeho protišance. Asi největší měl na 3. diagramu: Kam s napadeným střelcem?
Naše duo Prouza uhrálo v koncovkách bod. Pavel Prouza mi vysvětlil, že první nabídku remízy se mnou nekonzultoval, protože byla čistě sondážní. Proč nekonzultoval ani další dvě, to si nechal pro sebe. Pavle, nabídneš-li jednou remízu, nech to napodruhé na soupeři (anebo se modli, abys nikdy nehrál s velmistry Jansou nebo Medunou). Občas měl věčný šach, občas ne, nakonec soupeř svého posledního pěšce protlačil.
Tomášovu partii jsem sledoval s nedůvěrou – přeci jen, natahat černými pěšce na h5 a g4 a pak si pod ně zarošovat, to jsem neviděl od dob, co vedle mě nesedá Vráťa Jecha. Schválně mrkněte na 4. diagram hned po rošádě černého.
Věřili byste, že podle mého motoru je to rovné? Asi bych měl vyměnit motor… Tomáš Prouza takřka bezchybným výkonem asi soupeře otrávil natolik, že ten se s banálním mankem -1.4 překročil čas...
Dohrával jsem já (Pavel Čech) tedy za stavu 4:3 (možná 4:2, ale moc jsem nevěřil, že Pavel Prouza zachrání koncovku o lichém počtu dam), tudíž jsem poslechl kapitána (tj. sebe) a věž se dvěma spojenými pěšci proti věži a jezdci dal bez velkého odmlouvání za půlku. Mimochodem, i můj soupeř natahal černými h5 a g4 a pak začal plánovat krátkou rošádu – ostatně, posuďte na 5. diagramu sami, schválně jsem vybral pozici, kde mám největší výhodu (asi +1). Najdete, jak jsem spíše pro diváky obětoval dámu?
Řešení diagramů:
1) 19…Vd8 -+ Slimák – Rutter;
2) 22…Jd5 -+ Sajdl – Kuneš;
3) 26.Sb5 garde De7 27.Jg5+-, např. 27…Vd6 28.De2 Vf6 29.Vc8+, Hubka – Zákoucká;
4) Jakubec – Prouza, T.
5) 25.Jb7, Čech – Pochinkov.
Pavel Čech