Ve dnech 20-23.10.2016 byl sehrán v penzionu Protěž v Janských Lázních tradiční šachový „trojboj“. Hlavního turnaje v rapidu, který se hrál tempem 2x25 minut, se zúčastnilo 31 hráčů.
V 1. kole jsem hrál s nejvýše nasazeným Adamem Čápem (Elo 2270) černými a v caro-kannu se mně bez větších problémů podařilo dostat do koncovky dáma + 6 pěšců na obou stranách. V domnění, že pěšcová koncovka bude remízová jsem dámy vyměnil, což byla chyba. Soupeř využil mého dvojpěšce k tempování králem a rozhodujícímu průlomu. Pod dojmem možná zbytečné porážky s vysokým favoritem jsem nastoupil ve 2. kole proti Milanu Burdilákovi. Bílými jsem nezvolil dobré zahájení, ale postupně přišel silný útok dámou a oběma věžemi, při kterém jsem vyhnal soupeřova černého krále až na pole c3. Dle přihlížejících se mně podařilo přehlédnout dvou-tahový a později čtyř-tahový mat a nakonec mně spadl kontrolní praporek. Milan sice po partii přiznal, že měl dostat mat, ale za obrovskou houževnatost si bod zasloužil. Třetí a poslední partie prvního dne byla nejjednodušší. Ladislav Zástava hrál bílými příliš pasívně a tak brzy přišel o figuru, později o věž a před ztrátou dámy vzdal. Druhý den jsem zahájil s Patrikem Vágnerem. Většinu partie se soupeř bránil, ale dobře. Dokázal hájit i koncovku s horším střelcem a protože už jsme oba měli na hodinách asi půl minuty, raději jsem přijal nabídku smíru. Se Stanislavem Pallou získal můj soupeř lepší hru a musel jsem odrážet jeho hrozby. Potom však vyměnil nevhodně věže a v zablokované pozici při šesti pěšcích byl jezdec lepší, než střelec. To vedlo k zisku pěšce, ale protože mně zbývalo na hodinách asi 40 vteřin, opakoval jsem tahy a remizoval. Výhru jsem si za předvedený výkon ani nezasloužil. Poslední partii druhého dne jsem hrál s Karlem Glacnerem. Získal jsem pěšce a vše vypadalo na pohodový bod. Černý však přešel k protiútoku a začal zlobit. Nakonec se mně podařilo dát mat, ale na hodinách zůstaly pouhé 2 vteřiny. Třetí den jsem zahájil černými s Ladislavem Michelem. V bojovné partii bílý obětoval několik pěšců za prosazení pěšce do dámy. V koncovce věž+1 pěšec proti samotným 4 pěšcům jsem se domníval, že jediného pěšce získám a protože král soupeře byl vzdálen, pojedou pěšci podporováni králem jako tank. Láďa však s věží šikovně manévroval a připsal si zaslouženě celý bod. V další partii se Zdeňkem Hejzlarem byla zapsána rychlá dělba bodu. Se Zdeňkem se dobře známe asi 100 let a to se špatně hraje. V poslední partii třetího dne byl soupeřem Rostislav Palla. Prakticky celou partii jsem útočil, stupňoval převahu, ale černý se houževnatě bránil. Mat se mně nakonec podařilo dát až 9 vteřin před spadnutím kontrolního praporku. Poslední den jsem zahájil s Vilémem Neubauerem, který hrál turnaj ve skvělé formě. Pozici jsem měl nadějnou, ale žádný materiál navíc a k tomu na hodinách 2 minuty proti 10 minutám. Protože však hrozilo úplné „rozsypání“ soupeřovy pozice, začal se čas srovnávat. Po zisku věže už se partie dohrávala sama a když soupeři spadl praporek, měl jsem na hodinách téměř minutu. Poslední partii jsem hrál černými proti Vladimíru Chalupeckému. Opět jsem zvolil caro-kann a ten Láďa nerad dobývá. Po neopatrném průlomu bílého jsem získal středového pěšce. Pohled na hodiny však říkal, že mám 10 minut proti 18 minutám. Proto jsem raději nabídl smír, který byl okamžitě přijat. Je to těžké. V případě výhry bych šel hodně vysoko, ale při porážce (neobával jsem se pozice, ale času) by to znamenalo velký propad. Konečné 10. místo z 31 zúčastněných je velice solidní, protože nasazený jsem byl jako č. 16. Je však třeba říct, že pisatel těchto řádků měl štěstí na los.
Tento turnaj hrál z TJ Jiskra Jaroměř také Milan Borůvka. Vedl si výborně a se stejným počtem 6 bodů obsadil 9. místo. Kamarád Pavel Peníška hrál lepší šachy, ale protože měl těžší soupeře, uhrál o půl bodu méně. Takové je však úskalí švýcarského systému. Nemůže hrát každý s každým, což je nejspravedlivější. Celkovým vítězem se stal zaslouženě FM Aleš Jedlička z 2222 ŠK Polabiny. V dalších turnajích jsem obsadil ve „fischerkách“ 14. místo z 23 účastníků. Zde jsem si dobře zahrál se silnými hráči, protože jen 5 hráčů mělo lepší pomocné hodnocení. V bleskovce jsem obsadil 9. místo z 18 hráčů. Bleskovky hraji nejhůř, ale trénovat rychlé rozhodnutí potřebuje můj mozek stále více. Je však obtížné dát soupeři za 5 minut mat. Milan Borůvka tyto turnaje nehrál, protože školil rozhodčí. Celý turnaj s přehledem řídili Jaroslav Šmíd a Milan Borůvka a o zázemí se postaral Vladimír Chalupecký. Všem třem i obsluhujícímu personálu patří dík za příjemný pobyt v Janských Lázních!
Miroslav Martinovský