Červenokostelecký rapid 2021
Dle pořadatelů se v sobotu 2. 10. 2021 uskutečnil za krásného počasí již 14. ročník v rapidu. Protože tento turnaj byl vždycky pohodový, tak se rád na taková setkání vracím. Je dost možné, že to byl můj jubilejní desátý ročník, protože všech turnajů jsem se nezúčastnil. Vzpomínám, že často potom bývala v odpoledních hodinách „dohra“ v různých hospůdkách, ať už v Červeném Kostelci, nebo v nedaleké vesničce Stolín, kde výborně vařili. Ale nyní k turnaji. Z Jaroměře jsme tentokrát byli přihlášeni pouze dva hráči, což byl nejnižší počet poslední doby. Honza Kuneš se však omluvil a tak jsem jel vlakem sám. Hlavním důvodem naší malé účasti byl jistě Vomáčkův memoriál, hraný příští den. A přiznejme si, že takových „bláznů“, kteří jsou ochotni hrát v sobotu i neděli turnaj, stále ubývá. První dvě kola jsem měl slabší soupeře a tak jsem se ve třetím kole objevil na první šachovnici. S pozdějším vítězem Jiřím Erbanem to byla pěkná partie. Dlouho to vypadalo, že využiji soupeřova izolovaného pěšce. Na moje „lavírování“ se soupeř nemohl dívat a tak obětoval figuru. Dlouho jsem se rozmýšlel, figuru brát nemusel, ale po delším přemýšlení jsem ji vzal. Soupeř však potom rozpoutal úplné peklo a „rozsekal mě na maděru“. V dalším kole jsem nastoupil proti Zdeňku Hejzlarovi, který hrál výborně (porazil i Bohouše Kotyzu). Věděl jsem, že Zdeněk je o devět let starší, takže s pozorností na tom bude asi hůř, než moje maličkost. Trpělivě jsem čekal na nepatrné chyby, získal pěšce a přešel do vyhrané koncovky. V další partii byl soupeřem Janusz Gorecki, který je znám svojí tuhostí. Podařilo se mě ho černými během patnácti tahů přehrát tak, že neměl rošádu. Krále jsem vyhnal až k věži, která tím byla úplně ze hry. Dámou a dvěma střelci v útoku jsem však mat stále nenacházel. Čas však utíkal, až utekl úplně. Co se dá dělat. Za celou partii mě soupeř ničím ani neohrozil, natož aby něco získal a připsal si bod. Nejhorší je na tom skutečnost, že podobných partií jsem s Januszem sehrál několik a přesto se nedokáži poučit. Trochu otrávený a trochu unavený jsem v posledních dvou kolech nabídl „velmistrovské“ remízy s Josefem Šretrem a Mojmírem Jindráskem, které byly přijaty. Celkové 12. místo ze 42 účastníků není ani skvělé, ani špatné. Vždy jsem spokojen, když si dělám jen malou ostudu, protože lepší už to nebude. Z ostatních účastníků skončil na senzačním 5. místě Vasilis Tsapanidis. Rovněž 18. místo nestárnoucího Zdeňka Hejzlara je velice pěkné. Naopak Petr Šobotník asi nebude s 8. místem spokojen. Honza Kohout hrál dobře, ale dělal neuvěřitelné chyby, proto až 19. místo. Dáša Horniaková také nebyla s 27. místem spokojena, ale když jsem s ní po turnaji mluvil, brala to jako vždy sportovně. Rostislav Palla také končíval lépe, než na 30. místě, ale přibývající roky už zřejmě začínají hrát velkou roli. Takže na závěr: gratulace vítěznému Jiřímu Erbanovi a díky pořadatelům Jardovi Vackovi včetně personálu restaurace Černý Kůň. Vše řídil rychle a s přehledem Petr Čechura. Příště snad bude hráčů Jaroměře na tomto sympatickém turnaji více!
Miroslav Martinovský