Neděle 20. 10. 2024, 1. kolo KP. Vyjeli jsme zpupně hned třemi vozy, díky neplánované objížďce jsme si prohlédli i Kumburský Újezd a do pohádkového Jičína dorazili v 8:30, tedy s více než dostatečným předstihem. Trochu nás zlobilo, že je pěkná kosa, všechno zavřené a Slunce sotva vstává, a což teprve fakt, že první zástupce (vlastně zástupkyně) domácího celku se ukázala až za minutu devět! Pohoršení se změnilo v rozčarování, když nás s nonšalancí sobě vlastní informovala o tom, že kolo začíná až v 9:30, ehm. To si jako kapitán za rámeček nedám.
První čtyři desky rozehrály (Angličané by vsadili na logický podmět a napsali “rozehráli”, ale pryč s anglizmy!) tradiční schémata, byť zmrzlý Pavel P. se na obvyklé tahy něco nadumal. Trošku mě mrzelo, že v Colleho systému vyvinul černými dámského koníka na d7 (asi aby zahříval černou dámu?) místo na krásné c6, ale co už.
Druhé (a zároveň poslední, to je ale paradox!) čtyři desky naopak hrály jako za časů romantizmu. Vidět bylo 1.e4 e5 2.Jc3 Jc6 3.f4 (oblíbené zahájení prvního mistra světa si bez bázně a Hany zahrál Olda Wenke černými), ale i 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 Jf6 4.De2 (Honza Kuneš bílými), nebo 1.e4 e5 2.Sc4 Jf6 3.d3 d5 4.exd5 Jxd5 5. Jf3 Sg4 6.h3 Sxf3 7.Dxf3 c6, kde mě Štěpán Mareš překvapil, že nešel dloubavé 8.Jc3. Nicméně posbíral pěšce k pěšci, pěknou malou kombinací zbavil černého protihry a brzy jsme vedli 1:0.
Mně Zdeněk Urban ve Slovanské nemilosrdně vyměnil, co se dalo. Pravda, mohl jsem zkoušet uplatnit spící majoritu na dámském křídle, ale jeho neotřelá nabídka remízy (něco jako “opravdu to ještě chceš zkoušet?”) prostě nešla odmítnout. Neříkám, že už bylo vyhráno, nicméně situace nevypadala zle! 0,5:0,5.
Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že vyrovnaná pozice Oldy Wenkeho není tak úplně rovná, neboť Olda má o figuru víc. Tipuji, že ji bílý obětoval za vidinu matu na h7, jenž byl překažen ďábelským manévrem černé dámy – 0:1. Honza Kuneš navázal na výtečný výsledek z minulého víkendu a stupňoval tlak na obou křídlech, až černá pozice rupla ve švech – 1:0. Luboš Hubka na druhé desce nasadil na Sicilku Maróczyho. Soupeř s působivými bicepsy zvolil agresivní výstavbu s Kh8, Vg8 a pg7-g5, nicméně brzy zjistil, že pokrýt zároveň všechny slabé a dvojnásobně černé pěšce (b6, d6, g5) je úkolem nad jeho síly – 1:0.
Tím bylo splněno kýžených 4,5 bodu. Od zbývajících tří partií jsem velký zisk neočekával, protože duo Prouza i Přemek Řezníček balancovali na samé hraně propasti. Pavlův soupeř na třetí desce neotřele poslal věž do útoku přes 4. řadu, nicméně stahující se mračna zahnal statečný černý koník svým veleskokem na d2 – 0:1. Adéla Zákoucká si vzpomněla na léta dávno minulá a nasadila Tomášovi nepříjemnou výstavbu, kterou mi kdysi GM Ňouma obrácenými barvami doporučoval proti Královské indické. Ze zahájení Tomáš Prouza vyvázl “jen” s pěšcem méně a pocuchanou pozicí – patrně měl bílými větší ambice! Je mi záhadou, jak to bylo dál, ale prostě nějak vyhrál – 1:0. Podobně dopadl se svou Francouzskou se 3…Sb4 i Přemek Řezníček, jenž po neopatrném c7-c5 ztratil pěšce i pozici, přesto však remízu uhájil. Hezký příspěvek do knížky “Střelec na c8 ve Francouzské obraně je navždy mrzák”.
Sečteno a podtrženo: navzdory kapitánově botám a ostentativnímu nezájmu o osud podaných nás nečekaných a sotva zasloužených 7:1 katapultovalo na 1. místo, které až do konce soutěže neopustíme!
Pavel Čech