V neděli 19. 1. 2025 jsme na domácí půdě přivítali těžkého soupeře. Sestava se asi nerodila moc lehce. Během týdne se informace o tom, kde např. budu hrát já měnily ne ze dne na den, ale prakticky z hodiny na hodinu. Až jsem si říkal, že je štěstí, že jsem se neobjevil na nějaké sestavě "mladších žákyň". No, nakonec ve čtvrtek večer jsme měl prý napevno potvrzené, že hraji za C a Milan mi dokonce poslal partii, kterou sehrál s mým potenciálním soupeřem. Tak ještě večer jsem si ji přehrál (okolo 22 hodiny), abych brzo ráno zjistil, že nakonec hraji z A. No nevím, myslím si, že nerozehraný Jecha určitě není silnější, než rozehraný Borůvka a hlavně skvěle hrající Šárka Marxová. Ti dva nakonec hráli za C. A tam se sestava rodila ještě hůř. Část hráčů je nemocných a velká část mladých hrála den před tím ve Vlašimi ligu mládeže. Vrátili se až daleko po 21. hodině a bylo to fakt náročné. Chtěl bych poděkovat nejen hráčům, ale i trenérům, konkrétně Radce, Petrovi S. a Petrovi D. (snad jsem na někoho nezapomněl). To, že všichni tři v neděli nastoupili buď jako hráči, nebo jako rozhodčí k "dalších šachům" zaslouží obdiv.
Ale teď k zápasu. Tedy byla to bitva se vším všudy. Hosté sice přijeli poprvé bez své první šachovnice, ale přesto ve velmi silném složení (šest hráčů ze základní osmičky). My postrádali Pavla Čecha, který hrál... taky ligu jako "mlaďoši" a... taky ve Vlašimi. Po úvodních formalitách, kde Petr, jako rozhodčí (unavený) ani nepřečetl obsazení jednotlivých šachovnic se slovy: "Vždyť se všichni znáte" jsme začali.
Z partií jsem toho zas tolik neviděl. Mám jen občasné informace a trochu něco si pamatuji, když jsem je přepisoval.
Komentář k partiím (psáno kurzívou) doplnil Pavel Čech. První diagram je překvapivě z mojí partie! Před dvěma lety nastoupil hořický Flašar proti mně, postavil „ježka“ a moc jsme si nezahráli, protože přehlédl co?
Luboš Hubka - Jaroslav Flašar
Rozehrála se sicilka. Jarda hrál patrně svoji oblíbenou variantu. Aspoň pokud si pamatuji, tak nějakou takovouto výstavbu hraje často. Luboš ale postavil figurky velmi rozumně. Pokud mě zápis neklame Luboš nabídl při přechodu do střední hry remiz. Jarda ale nechtěl. Znám Jardu velmi dlouho, vím že umí hrát skvělé šachy. Pak taky vím, že občas jeho partiím nerozumím. Ale to není nic překvapivého. Jarda stejně ještě spoustu partií vyhraje "na Flašara". Ale zkrátím to, Jardův plán se mi moc nelíbil. Tedy vůbec. Jako černý s malou rošádou najednou natáhl g5. Nevím, co na to říká Pavel Čech, ale mě by za natažení pěšce před králem nepochválil. Přišlo mi, že ten pěšec tam jen způsobil slabiny a nic nedokázal. A když Jarda převedl aktivně věž Vg6 - h6 - h4 (Luboš měl h3 a g4), vůbec jsem to nechápal. Nevím, zda to chápal Luboš, ale každopádně pokračoval velmi přesně a velmi energicky. Jardova pozice se po pár tazích prakticky rozpadla. Skvělý výkon! A troufnu si říci, že Luboš je v tuto chvíli asi nejsilnějším hráčem Jaroměře.
Proti Lubošovi koně už poučeně vyvinul na d7 a rozhodl se pro ambiciózní postup g7-g5. Zrovna proti této pěšcové struktuře to ale není ono – na f3 totiž nestojí jezdec, kterého bych chtěl dalším postupem svého gé-pěšce vyhnat, ale pěšec; a hned druhý je na h3, což postup g5-g4 prakticky vylučuje. Jarda se měl spokojit s málem, rychle skočit koněm na e5, aby na krále totiž nefoukalo, a čekat, co bude dál. Takto Luboš počkal, až se soupeř na géčku zdvojí, pak jej stopnul tahem g2-g4, otevřel přes dámské křídlo pozici a spousta slabin na královském křídle se bránit nedala. Navíc s věží, zatoulanou až na h4 (neptejte se, jak se tam dostala).
Michal Stejskal - Pavel Prouza
Druhá sicilka. Po partii byl Pavel hodně nespokojený. Sicilku asi běžně nehraje a dost se na sebe zlobil. Padaly věty jako: "Ta sicilka, to se černý jenom brání a nakonec prohraje". Přiznám se, že až tak zlé mi to nepřišlo. A ani počítač ve velmi rychlé analýze neviděl celkem dlouho pozice černého nějak zle. Na druhou stranu z vlastní zkušenosti mohu říci, že pokud se prostě nepovede rozumně postavit figurky a tím pádem najít rozumný plán, hrají se takové pozice špatně. Pavel ztrácel hodně času a vyústilo to jednoduchou ztrátou figury. Ale je pravda, že v tu chvíli už ta pozice byla výrazně horší.
Pavel černými v klidu a pohodě vyrovnal a v pozici na šachovnici měl už jen sbírat půlminutky za tah. Počítač poněkud zlomyslně uvádí jako nejlepší tahy Va8, Vb8, Vd8 a Vf8, vždy s rovinou. Jenže Pavel je mladej kluk, nevydrží chvilku sedět a nic nedělat! Zahrál proto Dd8??, asi chtěl po Vc8 +- zkusit bez dámy postavit nějakou pevnost. Místo toho přišlo „solidní“ Df2. Rovinu drželo Da5, zkrátka když ty mně a7, já Tobě a2. Pavel ale odevzdal a7 a vzápětí i koně a bylo vymalováno. Zapracoval čas…
Oldřich Wenke - Karel Hrnčiarik
Sicilka číslo tři. Zavřená. Olda partii rozehrál úplně v klidu. Vyvinul figury na správná místa a postupně připravoval GrandPrix útok. Jen soupeř nějak nechtěl udělat malou rošádu, tak zatím nebylo moc na co útočit. Jenže černý král v centru taky nebyl žádný med. Navíc v černé pozici vznikl takový problém zvaný "bělopolný střelec". Byl nešťastně schovaný za pěšcem e6, na c byl dvojpěšec, tudy to taky moc nešlo, prostě černý byl hodně pasivní. Nakonec tedy rošádu udělal, ale to už měl Olda vše připravené. Rozhodl krásným průnikem v centru, kde bez problémů dostal pěšce na d6, následně naskákal do pozice "jízdou" a černý byl bez šance. Dle slov vítěze jedna z jeho nejlepších partií a já přidávám palec nahoru. Skvělý výkon.
Olda na třetí desce se v zahájení tvářil, že chce dát mat. Černý tedy pro jistotu něco vyměnil, než si troufnul udělat rošádu (viz diagram). Jak byste pokračovali, když na e4-e5 s demolicí černé pěšcové struktury přijde nepříjemné Jd5? Olda zahrál brilantní Df2 a ukázalo se, že demolici e-pěšcem už černý nedokáže stornovat. Pak už si bílí koníčci vesele skákali a když doskákali na a5 a c5, černý se vzdal. Bravurní výkon!
Ctirad Matonoha - Vojtěch Zeman
Sicilka číslo čtyři. A opět skvělý výkon. Vojta se zkušeného soupeře vůbec nezalekl. Skvěle partii rozehrál a poměrně brzo měl lepší pozici. Odmítl remiz. Počítač jeho pozici hodnotí od "lepší" po dá se říci, že "vyhranou". I po partii jsem se s Vojtou bavil a shodli jsme se na tom, že stál skvěle. Jenže to byl ten typ pozic, kde prostě není tak lehké najít, "kde to vyhrát". Znám to. Vím, že stojím dobře, že to "přeci někde musí být" a ono ne. Vojta cestu k výhře nenašel. Ale myslím si, že pokud si partii opravdu dobře zanalyzuje, cestu najde a posune ho to o veliký kus dál. A opakuji se - skvělý výkon.
Všechny čtyři přední šachovnice hrály sicilskou, ale u Vojty byste to nepoznali – pánové postavili typickou anglickou strukturu a dlouho lavírovali, takže pozice na diagramu vznikla kolem 40. tahu a nikoli 20., jak byste si mohli myslet. Dalších zhruba pět tahů stačilo oběma ke spokojenosti jediné: Zahrát h4! Tápu, proč se tak nestalo – bílý by vlastně šachovnici definitivně bloknul s remízou, Vojta by naopak bílého otevřel jako konzervu. Rozhodl se pro e5-e4 s výměnou všech těžkých figur, kde však bílý s pomocí drobné taktiky postavil nedobytnou pevnost – remíza.
Radka Staňková - Aleš Šedivý
Tentokráte jiná země - francouzská. Černý velmi záhy vyřešil problém bělopolného střelce. Zahrál Sd7, následně Db6 a Sb5 a vyměnil ho. Radka pak vytvořila soupeři slabšího pěšce na c6, napadla ho koníkem z d4 a dámou z a4. Potud asi dobré. Aby ale zafixovala toho pěšce, měla strukturu c3 a b4. Abych to nekomplikoval, pěšce na c6 Radka sebrala. Jenže to nebyl zisk, protože soupeř získal pěšce v centru (na e5). Takže vlastně výměna slabého pěšce za silného a hlavně se objevila podobná slabina, ale tentokráte na c3. Navíc její dáma chvíli bloudila na dámském křídle. Pak pěšce ztratila a soupeř hrozivě rozpohyboval pěšce v centru. No, upřímně, bylo to prohrané. Proti soupeři ale hrály dvě věci. Jednak na šachovnici byly dámy a každý měl jednu věž. A protože ani jeden z králů nebyl zrovna pod velkou ochranou, bylo poměrně náročné to všechno spočítat. A druhá věc? Radka byla ve velké časové tísni, A časovky ona hraje skvěle. Heroickým výkonem, a ano, trochu s pomocí soupeře, vydolovala remiz. A jen přemýšlím, jak se neopakovat, skvělý výkon.
Radka hrála bílými „svoji“ francouzskou. Docela neortodoxně a soupeř ji (opět s pomocí drobné taktiky) zatlačil do defenzivy. V pozici na diagramu měla „poslední“ možnost udržet hratelnou pozici: najděte dvoutahový manévr! Místo toho soupeři pomohla vytvořit volné pěšcové duo na centrálních sloupcích, aby příkladně zabojovala a – s půlminutou proti půlhodině – vybojovala remis z pozice síly.
Jan Kohout - Vratislav Jecha
Ehm, jediný žabař. Honzu znám asi tisíc let. Když jsem se v rychlosti v pátek chystal na soupeře (ehm, podíval se, kdo tam vlastně hraje), počítal jsem se třemi hráči. Udělal jsem si pořadí, v jakém bych chtěl se kterým hrát. Pouze šachově, osobně znám všechny a jsou to kámoši. Pak jsem si řekl, že já remízu nabízet nebudu. No jo, ale co když ji nabídne soupeř? Měl jsem opět pořadí hráčů a k nim odpovědi - "určitě nebere", "spíš neberu", "asi beru". Asi tušíte, že poslední odpověď byla připravená v případě, že bych hrál s Honzou. No a když mi ji nabídl, podíval jsem se. Nikde jsme nestáli zle, Olda stál dobře a i Honzova pozice se mi líbila. Tak jsem přijal. A hned to dostal od Petra. "Víš, jak to říkáme dětem, za každou rychlou remízu umře koťátko." Tomu říkám motivace. Odpověděl jsem, že žádný živočich nezemře. A navíc - já jsem pejskař.
Vráťa bral svoje kapitánské céčko vážně, a než aby jej rozptylovala vlastní partie, dal ji raději za remízu.
Lidmila Rutter - Vladimír Luštinec
Pokud si pamatuji, hrála se skotská (že ale navštívíme zemí, co?). Přiznám se, že střední hře jsem moc nerozuměl. Tedy ne, že by oba soupeři hráli špatně, ale mě vůbec nenapadalo, jak by se daná pozice vlastně měla hrát. Pro mě by to možná byla jedna z těch pozic, jak jsem psal u Pavlovi partii - pokud nenajdeš plán, máš pocit, že stojíš hůř a jen čekáš, až tě soupeř zničí. Ale to nebyl případ samotných hráčů. Ti se orientovali výrazně lépe. Jen mi to přišlo pořád takové divné až... ani nevím jak černý ztratil dva pěšce. Netuším, zda musel nebo přehlédl. Každopádně ho čekal tuhý boj o remiz. Převedl koncovku do nestejných střelců a doufal. Před takovými 8-10 lety bych řekl, že daná pozice je spíš remiz. Pak jsem ale četl knihu o nestejnobarevných střelcích a tam vám byly věci. Díky tomu pro mě remízová pozice na šachovnici byla v tu chvíli velmi blízko k výhře. Fakt to není všechno plichta. A naštěstí si to myslela i Lída. Nejdříve natahala volné pěšce co to šlo. Tím omezila působnost a možnosti soupeřova střelce a krále. A pak našla nádherný obchvat, kdy králem přešla okolo celé šachovnice, pronikla do soupeřova tábora a vyhrál. Hm, nevím, jak napsat, ehm, zkrátka skvělý výkon!
Lídin soupeř reagoval na skotskou opravdu originálně – viz diagram! Možná už nějakou skotskou požil? Nicméně Lída skok, který by ji poslal do hezké výhody (viz první diagram), zahrála až o tah později a přešla do bohaté hry bez dam.
Tam přehlédla protiakci v centru (soupeř napoprvé taky), ale dokázala udržet takřka rovnováhu až do pozice na druhém diagramu.
Různobarevní střelci a rovný materiál v koncovce, tak to podepíšeme? Ale kdež, teprve se začaly dít věci! Lída zatáhla Se3, čímž obětovala pěšce h3 za xxx (doplňte si sami!). Černý tuto léčku prohlédl a raději obětoval hned celé královské křídlo. Nastala koncovka, kterou přes 2 pěšce víc není vůbec lehké vyhrát. Lída uplatnila první pravidlo hraní podobných pozic: „ně spěšiť“!
Nejdříve došla králem na c5, čímž černého krále odlákala do centra. Získala tím čtvrtou řadu, došla králem zase na géčko a posunula pěšce na h6. Pak se vydala na další dámskou pouť, tentokrát na b3, kde podpořila výměnu svého á-pěšce a vytvořila tak obchvat, kterým se přes d8 vydala na g7. Partie končí jejím vítězstvím po 84.h6-h7 (černý se buď vzdal, nebo zemřel vyčerpáním, těžko říct). Opravdová perla v podání naší lady 100%.
Honza medituje nad tahem a rovná si záda
Vladimír Duchoň - Jan Kuneš
Sicilka číslo pět. I tady se objevili různobarevní střelci. Jenže tady bylo ještě "mraky" figur. Ale Honza měl dvě velké výhody. Přeci jenom bílá pozice měla jisté drobné slabiny, hlavně před králem. A pak, pokud jsou nestejnobarevní střelci ve střední hře, důležitá je aktivita. A tu měl jednoznačně Honza. Postavil perfektně svého střelce do soupeřova tábora, přes "a" sloupec tam vnikly věže. A soupeř byl najednou před velmi těžkou obranou. To se asi nedalo ubránit. Upřímně, já jsem přemýšlel, že bych spíš za Honzova střelce dal kvalitu (a rád bych si sebral k tomu ještě pěšce). Jestli to šlo a jestli to bylo více udržitelné nevím. A tak tedy "do šestice" skvělý výkon.
Last but not least, Honza si na poslední zahrál s podobným „týpkem“. Tedy ne, že bych si pány pletl, ale oba jsou na soupiskách hooodně vzadu a dělí je od sebe zanedbatelné tři roky. Hrála se v neděli popáté sicilská a Honza demonstroval, jak má černý s ježkem zacházet: cupitat sem, pak zase tam a v nestřežené chvilce bodnout. V pozici na diagramu bílý nepochopil, že f4 není útočný tah, ale oslabení a pokračoval ve stejném duchu: 13.Vf3? Po 13…Jg4 ježeček bodl, vyměnil černopolného střelce a pak se pozice bílého pomalu, ale jistě rozpadla. 0:1.
Když celý zápas shrnu dvěma slovy koťátko jsme zachránili. Půl bodu jsme získali v partii Radky, tak 0,5 bodu jsme ztratili v partii Vojty. Z toho mi vychází zcela zasloužené vítězství.
Domácí zápas o průběžný bronz odehrálo naše áčko na výbornou a dál se vyhřívá na medailových pozicích krajského přeboru. Počtem tahů a nasazením nesmírně bojovné utkání, kde se konečné vítězství vůbec nerodilo lehce. Za dva týdny vyrážíme do Náchoda.
Vráťa Jecha a Pavel Čech