V neděli 16. února 2025 jsme v 8. kole Krajského přeboru bojovali v Hradci proti sakra silné Lípě C.
Rychle skončil Olda Wenke na 4. desce, když jeho soupeř, koryfej hradeckého šachu Béďa Fiedler, odpověděl na lišiactvo prefíkanosťou, čili reagoval na Oldův prověřený matový útok na krále (Grand Prix Attack) tím, že si rošádu vůbec neudělal, naopak stylem “dva v jednom” nabídl zároveň výměnu dam a remízu.
Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Milan Borůvka zvolil též Grand Prix, ale jeho soupeř si naivně rošádu udělal před nabídkou remízy. Pak se ještě zbavil domovníka za něco tak pofidérního, jako je zdvojený pěšec. Zbytek bylo vraždění neviňátek a hezký příspěvek do knížky miniatur s podtitulem “doma to raději nezkoušejte”. Sám náš předseda dal k lepšímu tento diagram, bílý na tahu:
Moc tahů nepotřebovala k vítězství ani Šárka Marxová, navíc černými. Postavili v podstatě tutéž sicilku, co kluci před nimi – bílý vymění za koně svého bělopolného střelce, černý (vlastně černá) se pyšní svým černopolným na g7. Ale bílý – mimochodem jeden z mých svěřenců v rámci Krajského tréninkového centra – ještě asi neslyšel, že takového střelce, zvaného “domovník”, je třeba vyměnit. Umnými manévry na dámském křídle nic nezískal a když dostal šach na první řadě, zapomněl, že si kvůli tomu udělal “oslí ucho” h2-h3, představil dámu a přišel o ni. Šárka jede!
Lípa snížila klasikem Jiráskem na první desce v duelu s Lubošem Hubkou. I tady se brzy vyměnily dámy a k tomu bloklo, co se bloknout dalo – přesto se dvojka laufrů bílého ukázala být nad síly Lubošových, výběh postrádajících ořů. Výsledkem byl opravdový mat v 41. tahu.
O vyrovnání se zasloužil Honza Kuneš na poslední desce, jemuž se bílými sakramentsky nepovedlo zahájení proti dalšímu z mých talentů, Hugo hogo fogo Fořtovi. Sehrál je jako potvrzení poučky klasické školy, že každý tah pěšcem je jeho oslabením. Nakonec přišel jen o toho na g5, což bylo dobře, protože mohl ještě dalších 30 tahů bojovat v koncovce – a špatně, protože ten boj byl od začátku marný.
Štěpán Mareš zahrál zahájení dost extravagantně, a to proti samotnému svazovému předsedovi! Prvních deset tahů držel na královském křídle čaturangu, pak se kluci asi pět tahů přetahovali, kdo nevymění dámy, byť to oběma počítač doporučuje, nakonec přešli ze zahájení rovnou do remizové koncovky – sice strašně napínavé, ale bohužel jenom pro znalce. Sehráli ji oba na úrovni – remíza.
Duo Prouza končilo jako poslední a skončilo jako jeden Prouza ve stejný čas, stejným motivem (věčný šach) a tudíž i se stejným výsledkem.
Tomáš Prouza hrál černými králku dlouho vyrovnaně, pak se však dostal s minimem figur pod tlak a jeho domovník jen smutně čekal, odkud to přijde. A jeho čas přišel, svým prvním opravdovým tahem upletl šachovou síť!
Pavel Prouza reagoval na dámskoku indickou bez bázně a Hany, brilantně vyřešil centrum a v pozici na diagramu snadno vyhrávalo jít na f5 jinou figurkou, než šel on (kterou?).
Obě varianty využívají jako taktickou slabinu špatně krytou věž na f8. Pavlovo 25.Df5 trošku přímočaře až pouťově (hrozí Jg6+), zatímco 25.Jf5 je spojeno s mazaným manévrem 25…Dg6 (jiné ústupy jsou horší) 26.Jxh6! Pozice byla beztak ještě řadu tahů vyhraná, až přišlo neopatrné 36.Df5, které černý potrestal…jak?
36…Jxd5! A je po srandě. Pravděpodobně na oboustranné půlminutě přišlo 37. De6+ Kh8?! 38.Ve2 Jxc3?? (38…Jf6 pohodově vyhrávalo, protože není jak zachránit koně ze ztracené varty na c6) 39.De7?? (39.Sxh6 je vždy remíza věčným šachem, ať už černý opáčí gxh6, Jxe2, nebo Vf6) 39…Vc8?? (39…Vg8 vrací věci zpět k poznámce o ztracené vartě, na 40.Sxh6 doberu klidně na c6) 40.Sxh6! = Dc7?? 41.Sxg7+ Kh7 42.Dh4+ Kxg7 43.Dg5+ Kh8. Tady Pavel zahrál poslední hrubku infarktového závěru, když se po 44.Dh4+ spokojil s remízou opakováním tahů. Jak byste tu pozici vyřešili vy?
Gratuluji všem k perně vybojované remíze, která nás vrátila na bronzový stupínek.
Pavel Čech