Hodnocení sezóny 2024/2025 našeho áčka
Hodnocení od někoho, kdo se ke svému družstvu zachoval přímo macešsky a sehrál jen čtyři partie, může vypadat jako troufalost. Proto se hned na začátek omlouvám: Mohl za to boj o záchranu Turnova B. Loni jsem s ním jen tak tak postoupil do západní 1. ligy a zachraňovali jsme se v nové soutěži tak úporně, až jsme s luxusním náskokem zase postoupili! Dobrá zpráva je, že extraligové termíny pro příští sezónu se s těmi našimi nepřekrývají.
Byla to sezóna rozdílných poločasů. Po prvním kole jsme dokonce celou soutěž vedli a alespoň takto na chvilku vylepšili grandiózní loňský výsledek. Pak jsme sice bez odporu prohráli s Lipkami, ale jinak jsme kosili jednoho protivníka za druhým, ještě po 6. kole jsme byli na skóre druzí a ještě po osmém na body bronzoví. Jenže nám na jaře došel dech, a zatímco jsme v prvních 6 kolech nasbírali 13 bodů, v dalších pěti už jenom dva. Takže konečné páté místo – právě díky skvělému skóre, daleko za medailisty – je ještě docela lichotivý výsledek.
Co říci k jednotlivcům? Dokud Turnov nehrál o postup, tak jsem angažmá poctivě střídal a v našich barvách udělal v prvních pěti kolech tři hubené remisky. Ende gut, alles gut – po delší odmlce jsem výhrou v posledním kole kosmeticky opravil hrozící debakl proti Rychnovu.
Výsledek řady hráčů se vejde pod společný popis: +2 po první části stačilo na závěrečných 50% proti papírově mírně silnějším soupeřům a přineslo drobný elový zisk Lubošovi, Pavlovi i Šárce. Šárka Marxová si zahrála hned sedmkrát a po loňském „přicmrndávání“ se stala plnohodnotnou členkou družstva. Luboš Hubka a Pavel Prouza hráli seriózní, kvalitní partie a dali tím zapomenout na Vráťův až zbabělý útěk o deset šachovnic dolů. Pavel mě mimochodem držel v jeho Caro-Kannu pod krkem i na rapidu v Třebechovicích, kde měl většinu partie pohodlných +1,5 až +2. Má teď nejspíš své dosavadní maximum 1982 a jistě se brzy posune do výšin začínajících dvojkou. Do těch se po dobrých deseti letech vrací i Luboš, mající ještě o 6 bodů víc. Podobně stačily dvě výhry na závěrečných 50% i Radce Staňkové a dvakrát vyhráli i Tomáš Prouza na 2. až 4. desce a Štěpán Mareš o jednu dvě za ním, ty však už nepodařený finiš odsoudil do lehce negativních čísel.
Ještě výrazněji obě poloviny odlišil Honza Kuneš na své předplacené poslední desce, když zahájil fantastickými 5 ½ ze 6, aby pokračoval 1 z 5 a na poslední chvíli tak zachránil nějaký ten plus. Je zároveň jediným, kdo odehrál všechna kola, což je u posledního hráče na soupisce docela rarita! Bodově jej nakonec dostihl Olda Wenke, který na 3.–5. desce téměř nechyběl a nechyboval a za 6b/10 zaslouží absolutorium.
Procentuélně (to je volný alofon frekventovanějšího „procentuálně“) jej předběhli jen dva stoprocentní hráči z lavičky: Lukáš Minár a Lída Rutter. Lukáš si pro jistotu zahrál jen jednou (stavěl bych jej častěji), Lída pak třikrát.
Symbolickou remiskou či dvěma z minima partií přispěli Vráťa Jecha, Petr Staněk, Přemek Řezníček a Marek Banič, našich oblíbených 50% zapsal i Vojta Zeman. Velký šéf Milan Borůvka byl jako obvykle nekompromisní – jednou jsi nahoře, jednou dole. I jemu v častější účasti bránila jedna naprosto zásadní okolnost.
Probudíme-li skrytý potenciál, inspirujeme-li se Lubošovou klidnou silou, Štěpánovým sebevědomím, Oldovou vynalézavostí, Lídinou stoprocentností a protáhneme-li výkony z první půle, budeme vzdor ročníkům narození jistě i v další sezóně štikou v rybníku a vážným kandidátem na medaili. Všem moc děkuji a těším se na další dobrodružství!
IM Pavel Čech (kapitán)