Na Bělohrad, Kapitán Nemo, Sedm statečných, Sněhurka a Sedm trpaslíků ….. Takhle všelijak by se dal nazvat další zápas (již osmé kolo) krajského přeboru, který jsme sehráli v neděli 19. 2. 2017. Naším soupeřem byl totiž tým TJ CIS Lázně Bělohrad (hurá na ně). Proč kapitán? Na zápase nebyl ani Milan, ani Mirek a já se dozvěděl, že pokud v týmu chybí kapitán i zástupce kapitána, stává se kapitánem hráč na první šachovnici. A proč Nemo (latinsky Nikdo)? Protože jsem partii dal rychle za remízu, nic nevymyslel a nechal chudáky ostatní bojovat. A oni bojovali a proto si zaslouží uznání – prostě sedm statečným. No, a měli jsme v týmu Radku, tedy máme i tu Sněhurku.
Něco o partiích: Popisuju své dojmy z jednotlivých partií. Předpokládám, že spousta mých dojmů bude nepřesných, ba co víc, spousta z nich může být i pěkná blbost. Na 1. šachovnici hrá Vráťa Jecha. Mým byl soupeřem Lubomír Švéda. Průběh partie byl v principu prakticky stejný, jako jsme sehráli loni. Rozehráli zahájení, dostal jsem se do horší pozice, soupeř nabídl remis, já produmal další minuty a nakonec přijal. Výkon nic moc (spíš nic nebo ještě lépe moc nic). Jen mám obavu, že příští rok mi soupeř remízu nenabídne a tvrdě mě zmastí. Na druhé šachovnici hrál Tomáš Prouza proti Jardovi Flašarovi. Jarda nesehrál zahájení moc dobře, Tomášovi figurky byly hodně aktivní, zatímco v soupeřově armádě vládl docela chaos (alespoň mi to tak připadalo). Chtělo to jen jednoduchými prostředky ještě více zatlačit soupeře, zahrát c3, postavit věžky na sloupce a Jardu by čekal nelehký úkol. Jenže Tomáš chtěl sebrat pěšáka a do partie se postupně trochu zamotal. Každým tahem se to trochu zhoršovalo a nakonec Tomášova pozice skončila v troskách. Škoda. Na třetí šachovnici hrál Roman Kudr se silným Petrem Nálevkou. Roman zaslouží za výkon pochvalu před nastoupenou jednotkou (napadl mě další titulek - Gladiátor). Oba soupeři měli malou rošádu, oba soupeři měli své střelce umístěné tak, že mířili na soupeřova krále, v centru nebylo moc pěšců, věže chodily po sloupcích a šestých řadách (a podporovaly útoky na krále), no prostě miliony variant. V závěru partie (již se hrálo prakticky pouze na přídavku) se oba králové prakticky ocitli v matové síti. Pro sebe jsem si řekl, který král se dříve dostane z matu, ten vyhraje. Úplný konec jsem neviděl, ale vím, že Roman již nebyl pod matem. Naopak jeho soupeř by buď dostal mat, nebo přicházel o materiál. Fakt super výkon. Čtvrtá šachovnice a další skvělý výkon (že by někdo natočil Gladiátora dvojku?). Petr Staněk hrál s Vojtou Kykalem. V zahájení stál možná mírně stísněněji (alespoň mi to tak v rychlosti připadalo), než soupeř, ale rozhodně se nic nedělo. Soupeř se ale snažil asi moc a přehlédl (obětoval?) pěšáka a ještě se vyměnily dámy. S pěšcem víc Petr předvedl perfektní výkon a korunoval naše vítězství ziskem rozhodujícího bodu. Opět super. Šachovnice číslo pět a Pavel Prouza proti Vojtovi Vávrovi. V zahájení zůstal Pavlovi slabší pěšáček na c6, ale neviděl jsem, jak by toho soupeř mohl nějak jednoduše využít. V průběhu hry se ale otevřel „a“ sloupec a ten obsadil Pavel svými těžkými figurami. Nám s Honzou připadlo, že Pavel mohl získat pěšce, ale asi jsme něco neviděli. Partie dospěla do zajímavé koncovky. S Honzou jsme si mysleli, že Pavel má vyhrávající pokračování. Jednu chvíli mohl vyměnit věže, zahrát Sf2, králem dojít na g3 a posbírat soupeřovi pěšce. Jenže popartiová analýza ukázala, že to vůbec není tak jednoduché a že dokonce jsou pozice, kdy by Pavel prohrál. Takže nakonec, i vzhledem k času (Pavel hrál prakticky na půlminutě) skončila partie remízou. Ponz.: Nakonec jsme možná našli vyhrávající pokračování, Pavel to komentoval slovy „Já už fakt nic nevidím“, ale asi by to chtělo tu koncovku fakt pořádně zanalyzovat. Šestá šachovnice Honza Kuneš proti Zbyňkovi Kykalovi. O partii toho mnoho neřeknu. Viděl jsem již jen mohutný útok, kterým Honza rozmetal postavení soupeřova krále a vše nakonec zakončil nekrytelnou matovou hrozbou v centru. Další partie do novin! Tady mě nenapadl žádný titul film, ani jiné přirovnání. Nakonec snad jen „Rychle a zběsile“. Prostě paráda. Na sedmé šachovnici hrála Radka Růžičková proti Karlovi Pochopovi mladšímu. Radce se, bohužel, nepodařilo dobře rozestavět figurky. Připadalo mi, že již v zahájení stojí stísněně a soupeř neustále utahoval šroubečky. Radka se pokusila pozici poněkud uvolnit tahem e5, ale byl to spíš soupeř, který toto „uvolnění“ využil a partii dovedl do vítězného konce. Poslední šachovnice a Tomáš Back proti Karlovi Pochopovi staršímu. K partii jsem přišel zrovna v době, kdy soupeř provedl chybu a Tomáš získal čistého pěšce (nebo si taky soupeř mohl nechat dát hezký mat střelcem a jezdcem, ale nechtěl). Pak si ještě soupeř trochu nešťastně zalezl s věží a vypadalo to, že o ni přijde. Bohužel zrovna v době, kdy si Tomáš „šel pro věž“, přehlédl vazbu a to znamenalo nejen ztrátu pracně získaného pěšce navíc, ale i osvobození soupeřovy věžičky. Vznikla pozice s nestejnými střelci a tak byla podepsána remiz. Škoda. V analýze jsme sice věž nezískali, ale dokázali jsme získat druhého pěšce a i přes koncovku nestejných střelců si myslím, že by Tomáš asi vyhrál.
Zápas byl velmi dramatický. Od pocitů, že vyhrajeme (Tomáš pěšce víc, Petr pěšce víc, Pavel již aktivnější), přes pocity, že prohrajeme (Tomáš a Pavel remiz, Radka prohrála), jsme nakonec po boji zvítězili. Moje nejdůležitější role kapitána spočívala v tom, že jsem na konci vlastnoručně PODEPSAL zápis a osobně ho PŘEDAL Mirkovi. Jinak jsem jako kapitán selhal nejen v partii, ale hlavně v tom, že jsem nedokázal nikoho přesvědčit, aby šel se mnou na tiskovku. No, a protože jsem dohrál jako první, musím psát zprávu. Výhra nám hodně pomohla. Matematicky sice ještě nejsme zachráněni, ale přeci jenom jsme se sestupovým pozicím trochu vzdálili. Příští kolo máme volno. Pak nás čeká Náchod (tam můžeme jenom překvapit, ale proč ne). A v posledním kole jedeme do Broumova.
Vráťa Jecha