Poslední únorovou neděli 26. 2. 2017 jsme jeli k tradičnímu soupeři do České Skalice. Hrálo se 9. kolo Krajské soutěže východ. Naše sestava byla známá - prvních osm.
Jako první zakončil svou partii Honza Kuneš, který hrál černými proti Josefu Havrdovi. V jedné chvíli si Honza myslel, že pěknou kombinací získá dámu za dvě lehké figury, ale po mezišachu by mu zbylo tak maximálně podepsat partiář. Honza si včas mezitahu všiml a když si soupeř vzal jedovatého pěšce, získal rozhodující výhodu a tím i partii. Druhá partie skončila hned o šachovnici níž mezi Standou Pultarem a Václavem Šrůtkem. Nikdo se, slovy klasika, nechtěl pouštět do žádným větších akcí, takže remis. Na 2,5:0,5 zvýšil Milan Borůvka, který ve Stautonově gambitu místo obětovaného pěšce jednoho získal. V dalším průběhu mohl získat figuru, ale tuto možnost našel až při domácí analýze. Výhodu pěšce v koncovce jezdec proti střelci celkem pohodlně realizoval. Další dvě partie skončily prakticky současně, když na druhé šachovnici Roman Kudr porazil Pavla Jánského, když se Pavel pokusil obětí dvou věží alespoň o věčný šach. Přehlédl, že pole pro šach na h-sloupci je kryto Romanovou dámou a s dvěma věžemi se hraje hodně špatně. Na sedmé šachovnici dohrál Pavel Halbich, tuto partii jsem příliš neviděl, vím jen že v končící střední hře bez dam se domluvili na remíze. Za stavu 4:1 nabídl Zdenek Michl zkušeně a takticky Karlu Křečkovi remízu, která byla hráčem Skalice přijata. Dohrávaly se dvě poslední partie. Na první šachovnici měl Tomáš Prouza proti Jirkovi Kubcovi velmi nadějnou pozici s možností útoku po c-sloupci na opožděného pěšce bílého, ale po nenápadném tahu jednoho pěšce ztratil. V koncovce Tomáš dalšího obětoval, aby celkem s přehledem dovedl partii do remízového přístavu. Na třetí šachovnici se dohrávala partie, kde mohl Petr Staněk v 33. tahu získat proti Vladimíru Veleckému figuru (vznikla by např. koncovka D+J x 2V+2S). Zisk figury mu řekl soupeř bezprostředně po partii. Po výměnách si Petr mohl vybrat, jestli bude hrát dámskou nebo věžovou koncovku s pěšcem navíc. Za sebe se domnívám, že ve věžovka by byla výrazně jednodušší. Dámská koncovka jednu chvíli s dvěma pěšci více není snadná a oba hráči ztráceli spoustu času. Domácí hráč nakonec překročil čas, ale již v pozici, kde by Petr získal dámu.
Sympatický a houževnatý soupeř nám nic nedal zadarmo. Přesto si odvážíme cennou výhru 6:2. Po zaváhání našich pronásledovatelů máme na čele soutěže již pětibodový náskok.
Reportáž z pohledu soupeřů, foto a partie
Milan Borůvka