Open Liberec, který byl sehrán ve dnech 25. 2 - 4. 3. 2017, měl rekordní účast 119 hráčů. Největší zajímavostí byla účast prakticky kompletní ženské reprezentace Turkmenistánu se 14 hráčkami. Velké zastoupení měli tradičně Poláci, kterých přijelo 18 a opět se potvrdilo, že titul juniorských Mistrů Evropy nezískali náhodně. Dalších 13 zástupců přijelo z Německa, nejdále to měli zřejmě hráči z USA a Egypta.
V 1. kole jsem hrál bílými s polskou nadějí Scisla Olivia (Elo 1048). Pokud si někdo přečetl výsledek s mojí výhrou, tak si jistě řekl, jak jsem to měl pro začátek lehké. Velký omyl!Soupeřka nedělala žádné chyby. Až ve 28. tahu jsem získal pěšce, ale to už jsem měl na hodinách asi čtvrt hodiny a vůdkyně černých figur přes hodinu. Navíc hrozila koncovka nestejných střelců, takže jsem musel „lavírovat“ velice opatrně. Zkrátím to. Po 88. tazích jsem bodoval jako poslední v celém sálu. Samozřejmě zničený, že to bylo na lázně. Nadějná polská hvězdička to odnesla ještě více, protože v dalších kolech rozdávala figury a skončila až na 110. místě se ziskem 2,5 bodu. Ve 2. kole jsem hrál černými se zástupcem Belgie (Fogel Pierre, Elo 2103). Nevím, zda se projevila únava, ale prakticky jsem nekladl odpor. K ničemu jsem se nedostal, od střední hry se pasívně bránil a ve 28 tazích mě soupeř rozdrtil „na maděru“. Ve 3. kole byl mým soupeřem Brych Tomáš (Elo 1502). Hrál na sílu svého ratingu, ale i když figury nestavěl dobře, viditelné chyby nedělal. Trvalo mně 43 tahů, než jsem ho udolal, takže žádná oddychová partie. Ve 4. kole mě čekal Cakl Zdeněk (Elo 2080). Černými jsem brzy vyrovnal hru, ale stačil jeden neopatrný tah a musel jsem hrát pod mírným tlakem. Nakonec se soupeř také dostal do tísně a i když ztratil věž, postavil si druhou dámu. Ještě jsem pohrozil dvoutahovým matem, ale to bílý i v časové tísni uviděl a nakonec zasadil rozhodující úder. Zde se dalo něco uhrát. Soupeř nehrál v dobré formě, udělal v turnaji stejně bodů, jako moje maličkost. V 5. kole jsem bílými hrál s ještě o rok starším pánem Feldvabl Vilém (Elo 1691). Protože jsem se pořád dostával do časových tísní, chtěl jsem zahájení urychlit – a přehodil jsem tahy! Samozřejmě v 10. tahu jsem stál jako čuňátko a jenom nedůslednou hrou černého jsem se držel „nad vodou“. Nakonec jsem se z problémů dostal, ztratil téměř celý čas a nabídl smír, který byl okamžitě přijat. Později mě to mrzelo, protože soupeř se ve složité pozici neorientoval dobře a při rozboru jsem ho i z mírně horší pozice přehrával. O to více mě přehození tahů mrzelo. V dalším kole jsem hrál s jinou polskou nadějí, 13ti letou Paluch Kornelia (Elo 1265). Černými jsem vydřel dvojici střelců a volného pěšce. Jenže – na hodinách mě zůstaly 2 minuty a soupeřce hodina! Protože jsem měl obavy z chyby, vyměnil jsem střelce za jezdce a přešel do koncovky nestejných střelců. Na nabídnutý smír odpověděla budoucí hvězdička okamžitě OK s úsměvem a podáním ruky. Po tomto kole byla ještě v horní polovině tabulky. Potom jí však došly síly a poslední tři partie prohrála. Tentokrát mě ztráta ani nemrzela, dokonce jsem sympatické soupeřce fandil, protože ve 13 letech jsem uměl hrát jen dámu. V dalším kole mě čekal opět zástupce Polska Rogala Milosz (Elo 1565-15 let). Zahájení jsem sehrál příliš opatrně a tak hrál více soupeř. I když jsem si řekl, že budu hrát rychleji, nedařilo se. Protože jsem měl horší čas, do ničeho jsem se nepouštěl a spokojený soupeř opakoval tahy. Nabídku smíru jsem musel přijmout, protože za čtvrt hodiny bych nic rozhodujícího nevymyslel. Na polské talenty už prostě nemám. Kdyby bylo o půl hodiny více, jako v našem KP družstev – jenže na kdyby se nehraje! V dalším kole jsem hrál černými se zástupcem Německa Fuchs Benno (Elo 1879). V caro-kannu jsem stál pod mírným tlakem, ale soupeř nehrál přesně a tak jsem pozici vylepšoval. Když už se zdálo, že stojím solidně, tak jsem udělal snad první aktivní tah – a byla to chyba ! Jednoduchá ztráta pěšce, rozsypaná pozice a další zbytečná porážka. Soupeř se po partii divil, že tak jednoduchou věc nevidím. Měl jsem asi 8 a bílý 12 minut, takže brzy bychom šli oba do tísně a tam mohlo být všechno jinak. Je to smutné zjištění, že soupeř nehraje „nic moc“ a stejně mě porazí. V posledním kole jsem měl za soupeře dalšího Němce Turp Hueseyin (Elo 1680). Říkal jsem si, že se zbytkem sil se pokusím uhrát alespoň 50%, na což bylo nutné vyhrát. Černý se ale zřejmě nechtěl na moji děsivou hru dívat a tak k partii nepřišel. Asi spěchal domů, nebo na jiný turnaj. Celkový zisk 4,5/9 (3-3-3) je vzhledem k soupeřům hodně chabý. Musím však uznat, že jsem na soupeře prostě neměl. Nedá se nic dělat, je už ze mne definitivní salát. Ale hlavně, že jsem relativně zdráv!
Miroslav Martinovský