Většinou se zúčastňuji letních turnajů, které pořádá Desko Liberec. Po delší době jsem si však zahrál také turnaj ze seriálu Czech Tour. Hrálo se v nádherném sálu Clarion Grandhotel Zlatý Lev Liberec v termínu 23. 2 – 2. 3. 2019. Čtyřhvězdičkový hotel se má čím pochlubit. Účast 97 lidí, z toho 35 cizinců z Ruska, Ukrajiny, Polska, Slovenska, Německa, Makedonie, Anglie, Španělska a Indie.
V 1. kole jsem měl černé figury a mým soupeřem byl Sergey Romanov (Elo F 2139). Zahájení jsem nerozehrál dobře a měl potíže. Po 20. tahu se však partie dost „otočila“ (počítač ukázal 0,4 v můj prospěch), jenže v časové tísni jsem to nezvládl.
Ve 2. kole mě čekal Oldřich Netušil (Elo F 1504). V poslední době hraji špatně, ale tak děsivě jsem už dlouho nehrál. Bílými jsem nic nevymyslel a tak jsem byl rád, že jsem v horší dámské koncovce soupeře „utahal“. Nezasloužená výhra!
Ve 3. kole jsem měl černé figury s Josefem Seibtem (Elo N 1449). Soupeř nehrál špatně, dokonce vyhrál kategorii hráčů bez Elo FIDE. Postupně jsem se z horší pozice dostal do lepší, ale v časové tísni jsem nedokázal protivníka vytempovat. Nakonec jsem si postavil dámu. Bohužel, jak jsem ji na stole hledal, tak mě to vyrušilo natolik, že jsem si tah pouze zapsal, ale nezmáčkl hodiny. Na nich byly asi 2-3 minuty oproti soupeřovým 10 minutám. Bílý přemýšlí nad jasným tahem a po chvíli řekne: "Omlouvám se, ale máte na hodinách nulu." V pozici, kterou jsem nemohl prohrát ani s mistrem světa! Podal jsem stále se omlouvajícímu soupeři ruku a zcela otrávený odešel....
V dalším kole mě čekal Petr Hercik (Elo F 1564). Soupeř si myslel, že když mně překazí rošádu, bude na tom lépe. Jenže v pozici bez dam to většinou nevadí a tak jsem pozičním tlakem získal pěšce, potom druhého a nakonec figuru.
V 5. kole jsem hrál černými (celý turnaj se mně pravidelně střídaly barvy) s Christianem Brauerem (Elo F 2033). Zahájil jsem pasívně a tak hrál jen soupeř, který do koncovky přešel s pěšcem navíc (V+6 pěšců proti V+5 pěšců). Zde se však domníval, že se pozice vyhraje sama. Téměř každý soupeřův tah bych hrál jinak. Pěšce jsem dobyl zpět a nakonec to byl vůdce bílých figur, kdo musel bojovat o remis.
V 6. kole jsem hrál proti Kamile Němcové (Elo F 1886). Zvolila holandskou a evidentně chtěla vyhrát. Do ničeho riskantního jsem se nepouštěl a získal v otevřené pozici nepříjemnou dvojici střelců. Pohled na hodiny však ukazoval opět horší čas a tak přišla nabídka smíru.
V 7. kole mě čekal Jiří Hodan (Elo F 1865). Před partií jsem si řekl, že celý život hraji pevně a ustrašeně a tak budu hrát na konci kariéry odvážně. Zvolil jsem dračí sicilskou a byla to bitva! Útočili jsme na opačných křídlech a zdálo se, že bílý bude rychlejší. Ve složité pozici jsem přehlédl, že nemusím měnit figuru, ale po Sxe4 mohu pohrozit matem. Bohužel, tento rozhodující okamžik jsem promarnil a prohrál. Příští den jsem při setkání soupeři řekl, zda ví o tom, že jsem mohl partii rozhodnout. Následovala krátká, jasná odpověď: "Vím, Sxe4!"
V 8. kole se proti mně posadil Zdeněk Stodola (Elo F 1481). Protože měl před mnoha lety Elo přes 1900, tak jsem musel dávat pozor. Celou partii černý houževnatě odrážel moje útoky, chvíli jsem byl z toho zoufalý, ale nakonec jsem obětí střelce soupeřovu obranu prorazil.
V poslední partii jsem si už věřil, protože jsem předváděl úplně jinou hru, než v prvních kolech. Proti Danielu Uličnému (Elo F 1802) jsem proto zvolil holandskou. Bílý udržoval mírnou převahu, ale po zajímavém obratu jsem získal dvojici střelců se solidní hrou. Můj čas však ukazoval pouhých 20 minut, soupeřův dvojnásobek. I když se mně dvojice střelců líbila, ukázal jsem se opět jako srab a nabídl smír, který byl asi po minutovém přemýšlení přijat.
Počet výher, remis a porážek se tak naprosto vyrovnal: 3-3-3. Zisk 50% není špatný, ani skvělý. Stačil na 53. místo. Čas 1,5 hodiny s přídavkem 30 vteřin je hodně rychlý, ale musím se přizpůsobit světu, protože naopak to nebude. Bílými jsem uhrál 3,5b/4, černými pouze 1b/5. Černými hraji špatně, letos mám za družstva 3 partie černými a zisk pouze půl bodu. První polovinu turnaje jsem hrál bídně – tak na Elo 1600. Druhou už solidně – tak na 1850. Proto je celkový výkon 1747 asi optimální a ukazuje na mojí současnou sílu. V zahájení a střední hře jsem obvykle ztrácel, v koncovkách získával.
Byl to náročný turnaj, který vyhrál nejvýše nasazený FM Taron Shagbazian z Ukrajiny (Elo F 2421) s 8 body. GM Mikhail Ivanov (Elo F 2387) nastoupil až od 3. kola a s 6 body obsadil 14. místo. Největší dojem si odvážím z místnosti. V tak krásném prostředí jsem ještě nehrál!
Miroslav Martinovský