Neděle 17. 3. byla opět šachová. Sešli jsme se za mimořádně krásného počasí v naší klubovně k 10. (už předposlednímu) kolu KS – východ. Škoda, že KHŠS opustil skvělou myšlenku závěrečného dvojkola např. v Janských Lázních, což se osvědčilo v KP a v tomto počasí bylo báječné spojení šachů a procházky po horách. Tentokrát k nám zavítali soupeři z Broumova.
Sešli se na nás v asi nejsilnějším možném složení s Dostálem, Milerem a stále se lepšícím talentem Cibulkou. Tuto sezónu rozhodně jejich nejlepší sestava. Nám sice chyběli se základu Luboš s Romanem, ale i přes značnou papírovou převahu soupeře, hráči Broumova byli favorité na šesti šachovnicích, jsem zůstával optimista. Oba mladíci, kteří je zastoupili, jsou ve formě a čekal jsem vyrovnaný boj. Já jsem byl tentokrát v roli nehrajícího rozhodčího a kapitána domácích. Na úvod nás čekala série remízových výsledků. Budu se snažit popsat průběh jednotlivých partií a místy si pomůžu několika aforismy Savielly Tartakowera.
Na první desce se střetli Tomáš Prouza s Pavlem Dostálem v strategické francouzské bitvě. Soupeř zvolil neobvyklou variantu 1. e4 e6 2. d4 d5 3. Jc3 a6 (kterou mimochodem doporučuje Robert Cvek). A není to vůbec špatný tah. Opakovaně ho hráli takový velmistři jako Short, Topalov, Korčnoj, Nikolič nebo Staněk… Tomáš reagoval také neortodoxně, když tahem 4. a3 překvapil nejen soupeře, ale možná i sebe. Oba postupně vyvíjeli a zavíjeli figury, které se střídaly v tlaku na centrální pole, dokud je nevyměnili. V přechodu do končící hry se Tom rozhodl vyždímat z pozice trochu víc a zvolil agresivní c4 s vytvořením izoláka na d4. Ten ale v torně neměl maršálskou hůl, protože se ho soupeř po chvíli po c5 zbavil. Nejspíš si vzpomněl na tvrzení, že „izolovaný pěšec šíří beznaděj po celé šachovnici.“ Vznikla tak typová pozice „pěšcová převaha na dámském křídle“ s kterou si Tomáš poradil po svém – přijal nabídnutou remízu. 0,5:0,5
Návod, jak hrát takovou typovou pozici, najdete v následujících příkladech od legendárního trenéra Hory.
Chvíli poté skončila bitva na páté šachovnici. Standa Pultar s Luďkem Macháčkem sehráli korektní partii. Ve Slovanské dělali správné tahy „podle příruček“. Oba bojovali o centrum, vyvíjeli figury a snažili se vytvořit soupeři slabiny. Nakonec se vše zvrhlo v přetahovanou o drobnou výhodu - kdo první obsadí jediný volný c sloupec. Po výměně jednoho páru věží se však výhoda nepřiklonila na žádnou ze stran a ve vyrovnané pozici se oba dohodli na remíze. V partii dominovala strategie nad taktikou. Jak říká klasik: „Taktika je vědět, co hrát, když je co hrát a strategie je vědět, co hrát, když není co hrát.“ 1:1
V tuto chvíli přišel náš tým povzbudit první divák, Pavel Prouza.
Další remízu do zápasové sbírky přidal černými figurami David Bém. Na druhé desce se odehrával s Jiřím Milerem souboj gentlemanů (hráli Anglickou). Za kulisami, jen v myšlenkách a náznacích, zůstal propočet složitých variant a plno taktických úderů. Mě, jako diváka, pozice s g3/g6, kdy má bílý trochu víc prostoru na dámském křídle, ale jinak kde nic tu nic, moc nebavila. Každopádně musím Davida pochválit, protože soupeře, který je v současnosti asi nejlepším hráčem v Broumově, vůbec k ničemu nepustil. Partie skončila v pozici, když oba svými pěšci ucpali vše, co jim stálo v cestě, koncovkou D+S/D+S, kde žádný z hráčů neměl ani stín převahy, kromě lepšího času bílého, zákonitou remízou. K partii se hodí heslo klasika: "Schopnost vytvářet a kontrolovat napětí šachové bitvy je možná vrcholným cílem velkého hráče." 1,5:1,5
Na obhlídku dorazil další divák, Mirek Martinovský. Byl tak svědkem následujícího napínavého dramatu. Když to tak půjde dál, asi začneme vybírat vstupné
Na 7. šachovnici jsme se dočkali partie plné zvratů. Složitou strategickou bitvu zde odehrál Pavel Friedrich s Ivem Peroutkou. I když by se podle papírových předpokladů mohlo zdát, že náš hráč nemá moc šancí, tak Pavel pravidelně trénuje a partii od partie se zlepšuje. Proti Rétiho zahájení s dvojitým fianchettem postavil černý pěšcovou hradbu c5-d6-e5-f5. Tu bílý narušil pomocí f4 a partii postupně vmanévroval do lepší střelcové a posléze vyhrané pěšcové koncovky.
BNT
Tu ale jediným neopatrným tahem zkazil. „Vyhrává ten, kdo udělá chybu jako předposlední.“ Místo jasného bodu jsme měli nulu. Škoda. Ale i tak zaslouží Pavel pochvalu za dobře vedenou partii. Na pondělním kroužku jsem ji viděl rozebranou se všemi jeho nápady a plány a příště již soupeře nenechá vyklouznout. 1,5:2,5
Remízu si připsal i na třetí desce Milan Borůvka v partii s Jardou Přibylem. Za šachovnicí jsme mohli vidět jeho oblíbený Panův útok. Pozice s výhodou bílého, tlakem, prostorovou převahou, napěchovaná taktikou, když se dvěma aktivními jezdci kouzlil proti dvěma polozavřeným střelcům. Postavení na šachovnici se po výměnách transformovala do věžovky, které, jak známo podle Tartakowera, končívají všechny dělbou bodů. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak. 2:3
Vyrovnání nám zařídil na osmičce dobře hrající Karel Chalupa. S Hanou Divišovou se na šachovnici zjevil postrach všech francouzštinářů - výměnná varianta. Soupeřka od zahájení trochu tápala, její tahy Se3 nebo Sd3 mě nenadchly. Naopak Karel zahrál správné c5! (jako v partii Tatai – Korčnoj) a po chybném tahu bílé Ve1 získal dvojúderem Db6 pěšce. Poté se řídil pravidlem „Je vždy lepší obětovat figurky svého soupeře.“ Což se potvrdilo, když si soupeřka udělala kombinaci Jxg7 a přišla o figuru. Tím byla partie rozhodnuta. Určitý vliv mohlo mít i to, že se Karel vždy v průběhu partie začíná nápadně podobat jedné slavné seriálové postavě. A když dává mat, je to ještě vůbec on… Nestává se z něj Dr. Sheldon Cooper?
3:3
3:3
Už se stává tradicí, že když proti Jaroměří hraje Josef Cibulka, má pokaždé za soupeřku Radku Růžičkovou. V neděli to byla asi jejich pátá vzájemná partie za poslední dvě sezóny. Aktivní skóre +3 -1, rating přes 2500 v řešení taktiky na Lichess.org, dle mého mírně favorizovalo Radku, i když Pepa pravidelně trénuje několikrát týdně a jde výkonnostně nahoru. Na partii to bylo vidět. Hrála se solidní řežba, jak jinak Francie tentokrát s e5. V komplikované pozici přišla Radka o pěšce na e4, kterého o pár tahů později získala zpět překvapivou kombinací.
ČNT
Vidět po tahu Vxf3 překvapený výraz soupeře = k nezaplacení. Zde mi sedí věta: „Správný tah existuje, jen ho vidět!“ Radka už byla ve slušné časové tísni a nabídla remízu. To mu ale spoluhráči zakázali s tím, že musí hrát až do holých králů. Poté se diagonálně zaměřil na slabého pěšce na e6. Pozice se však postupně vyrovnávala a do časovky spadl i soupeř. V závěrečné pozici po Vb5 nabídl remízu a Radka s minutou na hodinách přijala.
Zde mi sedí věta: „Správný tah existuje, jen ho vidět!“ Radka už byla ve slušné časové tísni a nabídla remízu. To mu ale spoluhráči zakázali s tím, že musí hrát až do holých králů. Poté se diagonálně zaměřil na slabého pěšce na e6. Pozice se však postupně vyrovnávala a do časovky spadl i soupeř. V závěrečné pozici po Vb5 nabídl remízu a Radka s minutou na hodinách přijala. 
ČNT
Až doma při analýze jsme si všimli, že to byla prohrávají chyba a po De4 by stála Radka jasně na výhru. Ale v tu chvíli za šachovnici a ještě tomu v časové tísni to neviděl vůbec nikdo. 3,5-3,5
Na 6. prkně se utkali Honza Kuneš s Karlem Pelánem. Jejich souboj na 64 polích by se dal charakterizovat slovy: „Šachová partie má tři části: zahájení, ve kterém se pokoušíte získat výhodu, střední hru, ve které se Vám zdá, že stojíte lépe, a koncovku, ve které poznáte, že vše je nenávratně ztraceno!“ Rozehráli Dámský gambit s b6 a Honzova aktivní pozice ve střední hře s vazbou po c sloupci a skvělou souhrou těžkých figur, střelce a jezdce se mi moc líbila. V jednu chvíli se mi zdálo, že se z toho soupeř nemůže vymotat se zdravou kůží. Prostě se celou partii jen bránil. Taková náročná hra je často složitá na propočet, prostě furt něco vymýšlet stojí moře času, na což Honza doplatil. V koncovce s rovným materiálem D, V + 2p se v jednu chvíli už v časové tísni zamyslel a prohrál na čas. Škoda. 3,5-4,5
Z ohlasů co mám, tak většině hráčů v KP i KS by vyhovovalo delší tempo 120 minut + 30 s, jakým se hrálo loni v KP, což by určitě přispělo i ke kvalitě partií, zvláště koncovek. Zde udělal vedoucí STK chybu (sám si hraje ligovým tempem, ale všechny ostatní hráče v nižších soutěžích odsoudil do věčné temnoty časových tísní). Navzdory tomu, že jsme tentokrát nebodovali, to byl to pěkný zápas a nikdo nedal svou kůži zadarmo. Jak říká náš předseda Milan: “Nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali.“ Jistým postupujícím do KP je po výhře nad Spartakem družstvo Sokola Hradec Králové, kterému k postupu gratulujeme. Nás za 14 dní čeká poslední kolo se stále se lepšícím týmem Lipek. Tak hlavně je nesmíme podcenit, protože máme ještě stále alespoň teoretickou šanci na medaili.
Petr Staněk