Opět po roce byl v Liberci sehrán oblíbený turnaj se skvělým zázemím. Partie s talentovanými hráči jsou vždy výzvou, přestože udržení ratingu je hodně obtížné. Hrálo se 20. - 27. 7. 2019.
V 1. partii mám (Miroslav Martinovský) bílé proti zkušenému Janu Hauerovi z Jablonce nad Nisou (Elo N 1554). Ze všech devíti sehraných partií jediný soupeř, která měl pouze národní rating. Asi jsem ho podcenil a v dámském gambitu z jasně lepší pozice postupně ztrácel půdu pod nohama. Po ztrátě pěšce jsem nabídl ještě druhého pěšce. Toho už však černý brát neměl a dostal mat.
V 2. partii hraji černými proti Janu Čermákovi z Českého Brodu (Elo F 2038). Postavil jsem Pircovku a dle očekávání čelil tlaku pěšců na královském křídle. Bílý již měl vytažené pěšce před králem na páté řadě. Proto jsem zahrál výpad dámou, abych soupeře trochu vystrašil. Nevím, čeho se soupeř lekl (tuto partii jsem nerozebíral) a nabídl smír. Ten jsem bez váhání přijal. Po partii bílý řekl, že se mu zdála moje pozice pevná a nechtěl riskovat.
U 3. partie, kde byl mým soupeřem Zdeněk Cakl z Desko Liberec (Elo F 2072 ) jsem si řekl, že zkusím tah 1.e4, který nehraji. V dračí sicilské obětoval černý již v 9. tahu figuru za 2 pěšce a i když počítač to po partii neukazoval jako zcela korektní (+0,65 pro bílého), vyznal se v nastalém chaosu lépe protivník a bezpečně bodoval.
Ve 4. kole mám černé a soupeřem je Petr Šimon z Lokomotivy Liberec (Elo F 1637). Rozehraná sicilská se mně nelíbila a tak přišla již v 10. tahu nabídka smíru. Alespoň jsem ušetřil fyzické síly, které při vysokých venkovních teplotách rychle ubývají.
V 5. kole mám bílé s Janem Tomanem z Ústí nad Labem (Elo F 1416). Benoni je složitá hra. Máte silný střed šachovnice, ale nepřipravený útok se může rychle „rozsypat“. Tradičně jsem měl málo času a v nejasné pozici přišla od černého nabídka smíru. Vzhledem k rozdílnému ratingu jsem váhal, ale nakonec přijal. Talentovaný soupeř uhrál v turnaji stejný počet bodů, jako moje maličkost, takže jeho skutečná síla je někde jinde.
V 6. kole jsem měl bílé a soupeřem byl Ondřej Sýkora z Turnova (Elo F 2065). Ještě nedávno měl o 100 bodů vyšší rating a 6. místem v turnaji potvrdil, že se opět vrací na vyšší příčky. Zvolil jsem sicilskou a podruhé neuspěl. Ztratil jsem mnoho času v zahájení a pořád mně scházelo tempo. Kdybych tak mohl udělat dva tahy za sebou – to by se to hrálo! Nestačil jsem – výhra černého byla naprosto zasloužená.
V 7. kole mám černé a talent na druhé straně je z České Lípy. Jmenuje se Tomáš Sichrovský (Elo F 1411). Protože má národní rating téměř o 200 bodů vyšší, tak ho nepodceňuji. Musím však vyhrát a proto jdu na hranice rizika. Ve 20. tahu získávám pěšce, jenže na dalších 20 tahů mám 3 minuty s přídavkem (hrálo se tempem 40 tahů/90 minut a 30 minut na dohrání – vše s přídavkem 30 vteřin na tah). Už jsem chtěl nabídnou smír, ale připadal bych si jako srab. Cítím, že těžké figury dávám na lepší místa, což zvyšuje poziční tlak. Nakonec v 39. tahu postavím matovou síť a partie končí. Byla to ale dřina!
V 8. kole mám opět černými za soupeře jediného cizince ( v turnaji jich bylo 10). Polák, reprezentující Wroclav jménem Krzysztof Krupa (Elo F 1948) má titul CM, takže musel mít někdy Elo 2100. Někteří hráči si myslí, že dokonce 2200. Chtěl jsem ho překvapit francouzskou, kterou jsem nehrál mnoho let - a to se povedlo dokonale! Po tazích 1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jc3 Jf6 4.Sg5 Sb4 5.e5 h6 6.Sd2 Sxc3 7.Sxc3 Je4 se bílý rozhodl nedávat krásného střelce a zahrál 8.Sb4, na což přišla odpověď c5. Po 9.dxc5 však přišel pro bílého šok, protože jsem zahrál Jxf2! Po asi dvacetiminutovém přemýšlení hrál bílý 10.Dd4, takže jsem sebral Jxh1 a nabídl remis, kterou překvapený soupeř ihned přijal. Jezdce bych asi ztratil, takže bych měl „jen“ čistou kvalitu při téměř plné šachovnici. Ihned po partii jsme společně rozebírali se soupeřem i jeho sympatickou manželkou nejen partii, ale mnoho dalších věcí. Je mně však jasné, že pro čtvrtinu lidí budu gentleman a pro tři čtvrtiny lidí blbec.
V posledním kole mám bílé s Oldřichem Macháčkem z Libštátu (Elo 1547). Nedaří se ve hře dámským pěšcem ideálně rozmístit figurky, pozice protivníka se mně líbí více a tak v 19. tahu, kdy oba máme na zbylých 21 tahů do kontroly asi 2 minuty, nabízím smír. Při analýze co zamýšlel soupeř hrát bych asi získal 2 figury za věž. O půl bodu možná přicházím zbytečně jen proto, že jsem nechtěl jít do rizika. Opět jsem se ukázal jako srab! Je však třeba říct, že černý uhrál v turnaji také 50%, takže není slabým hráčem.
Turnaj vyhrál FM Jiří Liška (1.Novoboborský ŠK – Elo F 2281) se ziskem 7,5 bodu. Loňký vítěz IM Jaroslav Bureš (Slavoj Poruba – Elo 2397) skončil s 6,5 body až na 5. místě a nejlepší hráč našeho kraje Jakub Šafařík (ŠK Lípa – Elo 2191) skončil s 5,5 body na 11. místě. Moje maličkost uhrála přesných 50%, což je 4,5 bodu (+2 =5 -2). Výkon v turnaji Elo 1743 se těžko hodnotí, protože jsem předváděl výkony od solidních až po zoufalé. Konečné 37. místo ze 74 účastníků znamená, že jsem obsadil poslední místo v horní polovině tabulky. Navázal jsem ještě těsnější kontakt s některými maminkami nadějných hráčů (nikoliv však úplně těsný!). Při vyhlášení výsledků jsem jménem všech účastníků poděkoval pořadatelům a vyzval účastníky k bouřlivému potlesku. A byl mohutnější, než jsem očekával! Na úplný závěr je třeba říct, že při 33-34°C v chládku není hlavním úkolem vyhrávat, ale přežít. A to se podařilo!
Miroslav Martinovský
