V neděli 10. 11. 2019 jsme zajížděli k velmi důležitému zápasu 2. kola KP do Hronova. Tentokrát nemám téměř žádný přehled o jednotlivých partiích, tak se pokusím alespoň sepsat pár poznámek, které jsem postupně zachytil.
Jako první dohrál na 5. šachovnici David Bém. Jeho soupeř přišel patrně k partii s cílem remizovat, protože remiz nabídl již někdy okolo 10. tahu. David, dle svých slov, stál malinko hůř. Ale v autě trochu litoval, protože v následných analýzách mu přišlo, že se v pozici orientuje lépe, než soupeř. Stav 0,5:0,5.
Jako druhý vyhrál na šestce Tomáš Prouza. Partii jsem viděl prakticky jenom jednou, kdy měl Tomáš figuru víc (alespoň si myslím). Podruhé jsem pozici viděl už v situaci, kdy byla v partiáři zapsána Tomášova výhra, a tak vlastně nevím, zda pozice na šachovnici byla konečná pozice, nebo to byla již nějaká analýza. Každopádně vedeme 1,5:0,5.
Další bod přidala na sedmé šachovnici Radka Růžičková. Pozici jsem víceméně viděl pouze jednou. Oba soupeři měli dvě věže a dámu, bez lehkých figur. Navíc Radka měla pěšáčky pouze na sloupcích "a", "b", "g", "h" a soupeř jen na sloupci "a" a na "h" sloupci měl dvojpěšce. Tedy "tisíce" různých průvanů, volných sedmých a osmých řad, matů, věčných šachů, apod. Ale přeci jenom Radčin král byl výrazně více schovaný a tak jsem věřil Radce. A vlastní partie skončila velmi záhy, ale k čemu došlo nevím. Snad domácí hráč provedl nějakou hrubku (no, to jsou ty průvany). Vedeme 2,5:0,5.
A pak jsem vyhrál já (Vráťa Jecha). Dokonce ve 21. tazích. Až sem to zní super. Teď realita - hrál se Caro-Kann. Nevím, kdo tvrdí, že je to klidné zahájení. Soupeř na mne velmi záhy nastoupil na královském křídle. Já jsem si dobrovolně sebral pěšce (přeci jenom byl otrávený) a vzápětí druhého a dostal se do velmi "připrohrané" pozice. Myslel jsem si, že se ubráním (proto jsem přeci bral toho pěšáčka, že), ale asi to fakt za mě bylo špatné. Sice počítač nevidí zas moji pozici tak černě, čekal jsem nějakých -8 a vlastně nejhorší bylo "jen" asi -1,5 a ještě dříve (když jsem "šlohnul" toho pika) to vidí celkem v pohodě, ale lidsky jsem byl prohraný. Jenže soupeř si byl asi až moc jistý a v pohodě a přehlédl jednoduchý obrat (kdyby jen přehlédl, on si tam vlezl) a přišel o dámu. Vedeme 3,5:0,5. Ale tady jsem měl štěstí.
Pak remizoval Pavel Čech. Hrál na první šachovnici s Pawlem. Pawel se na Pavla už loni strašně těšil a když nakonec Pavel nehrál a s Pawlem jsem hrál já, tak mě doslova zmasakroval. Partii jsem sice měl docela blízko, přes uličku, ale moc popsat ji neumím. A popravdě se raději vyhýbám hodnocení. Ono hodnotit hráče 2300+ mi jaksi ani moc nepřísluší. Stručně Pawel měl kvalitu a Pavel za to měl nějaké pěšce. Nabízím troje hodnocení:
1. Bílý (Pawel) má kvalitu víc a může hrát na výhru,
2. Černý (Pavel) obětoval kvalitu, ale získal za ni nějaké pěšce a hraje na výhru,
3. Pozice je v "dynamické" rovnováze (to nevím, co je, ale někde jsem to četl).
Pak jsem viděl pozici, kdy Pavel měl za kvalitu již 3 pěšce, Pawel byl bez pěšců. Patrně to již mohl hrát Pavel na výhru, ale fakt nevím. Celkem tedy vedeme 4:1.
Mno a pak jsem se odebral s Radkou do kavárny na kafe (otevírali ve 13 hodin). Hráli se tedy ještě tři partie. Viděl jsem to asi takto: Luboš Hubka stál mírně pasivněji, ale velmi pevně (toto je klasický Caro-Kann). Soupeř se dostával do časové tísně. Petr Staněk měl dámu, střelce a 6 pěšců, soupeř měl místo střelce koníka. Protože ale pozice byla z části zablokovaná a všeobecně platí, že s dámou je lepší koník, tak jsem měl trochu obavy. Honza Kuneš měl pěšce méně, ale na šachovnici byla řekl bych "živá figurová hra". Předpokládám, že to znamená to, že když někdo přijde o figuru, tak o tom ani neví a zjistí to až po několika tazích (na to jsem expert).
Po návratu z kavárny jsme již mohli slavit vítězství. Lubošův mladý soupeř odmítl remiz, ale nakonec se neorientoval v pozici dobře a prohrál na čas. Jistě ho prohra mrzí, ale za mě má jednoznačně palec nahoru a velký respekt, protože bojoval za tým.
Honza partii remizoval. Dle jeho slov si myslel, že to má "asi stokrát prohraný", ale nakonec postavil nějakého silného střelce a udržel remiz.
Bohužel Petr několik minut po mém návratu z kavárny dostal v časové tísni mat. Oba soupeři si dotáhli další dámy, ale ta dáma s tím koníkem měli prostě lepší souhru.
Celkově tedy výhra 5,5 : 2,5, stejná, jako v prvním kole. Ale zatímco v prvním kole jsme mohli vyhrát i vyšším rozdílem, dnes jsme měli tak trochu (tak trochu víc) štěstí. A kdyby můj soupeř dotáhl partii do vítězného konce, Lubošův mohl přijmout remiz a bylo by to 4:4. Pohled na tabulku je velmi příjemný. JSME PRVNÍ!!!!! Jak říká s oblibou můj syn: "Vedeme, pískej konec".
Vráťa Jecha