Dnes, v úterý 5. 5. 2020 měl být zahájen „poslední“ krajský přebor KHŠS v Janských Lázních. Ačkoliv jsem v Janských Lázních na květnovém turnaji byl již po dvanácté, ještě jsem neuhrál ani bod, přitom jsem každý rok uvedený jak v Krajském přeboru tak i v doprovodném Openu.
Postupem času se pro mě z turnaje stala více a více společenská záležitost, potkat se jednou do roka s lidmi se stejným zájmem. Každoroční setkání se spoustou lidí, kteří na turnaj do Janských Lázní jezdí nejen za šachem, ale i za procházkami po našich nejvyšších horách.
Měl jsem možnost vidět mladé hráče, jak se velmi rychle zlepšují (Jiří Rýdl, Richard Mládek, sourozenci Pýchovi, Jakub Vojta, Daniel Kožúšek, Martin Buločkin, …). Každoročně se účastní hráči nejen z našeho kraje (P. Dusbaba, Z. Hejzlar, P. Jánský, M. Martinovský, L. Zástava, I. Mareš, …) ze středočeského (T. Vojta, O. Matějovský, P. Havelka, nehrající paní Jiroušková) a libereckého (P. Peníška, L. Jína, L. Švec).
Za ta léta má turnaj již svůj kolorit – každé ráno hlásí tančící důchodci skóre, kolikrát byla jejích výzva k tanci přijata. Mladší účastníci se občas na ranní kolo vracejí rovnou ze Svobody nad Úpou prvním autobusem. Pan Juříček po večer baví zájemce nejen svými šachovými kompozicemi s nečekaným a působivým rozuzlením. Tipovačka výsledků o keramické hrníčky (od šachového nadšence Rosti Svídy) se šachovými motivy (někteří pochopili jednoduchý systém tipování 8 šachovnic až při odjezdu) a závěrečná losovačka o 3 ceny ze všech účastníků dokáže udržet všechny účastníky až do konce turnaje.
Bohužel musím poznamenat, že za takovou dobu hraje již celá řádka tradičních hráčů partii bez časové kontroly na „druhém břehu“ – z našeho kraje nezapomenutelný Vilém Neubauer, Leoš Čeřovský, Leoš Macek, Martin Vesecký, Jiří Samek.
Turnaj v Janských Lázních by se však neuskutečnil bez pana domácího Vladimíra Chalupeckého a direktoriátu turnaje Jardy Šmída, rozhodčích v prvních ročnících Jardy Čápa, Martina Paukrta a Jiřího Bielavského.
Věhlas každoročního posledního turnaje dokonce někteří studenti použili do své úvahy: Nevím co bude za 10 nebo 15 let, ale co vím jistě bude se hrát zase poslední ročník turnaje v Janských Lázních (N. Dunglová).
Tak doufám, že za rok bude turnaj v „Jánkách na Protěži“ zas naposledy jako posledních 12 let. Těším se, že jako rozhodčí budu důležitou součástí turnaje, která však nebude muset jako tradičně řešit sporné situace.
Omlouvám se všem, které jsem opomenul ve výčtech, v každé skupině bych po delším zamyšlení uvedl další hráče – kamarády.
Do roka a do dne v Janských Lázních!
Milan Borůvka