V neděli 29. 10. 2023 jsme hráli doma 1. kolo Krajského přeboru. Náš soupeř, TJ Hronov, býval v našich zápasech favoritem. Urvali jsme bod zápasový, když se dařilo, bod partiový, když se dařilo méně. Nicméně jejich první deska, Pawel Kowalczyk, se odstěhovala i s rodinou do Německa, kde hraje za můj dosavadní oddíl. A nový lídr – David Černý – zůstal kvůli studijním povinnostem v Praze. Najednou jsme byli papírově vyrovnaní, což znamená, že oni měli elové plus na prvních deskách a my – družstvo, kde máte všichni mají kolem 1900 – vzadu.
Papírové předpoklady se naplnily. Některé partie se sice i vícekrát otočily, ale vzadu jsme udělali famózních 3½/4! Vlastně miniaturku spáchala Radka Staňková. Soupeř podcenil ultraagresivní 2.Se2 v Sicilské a když na jeho bezelstné 7…0-0 přišlo 8.Dh4, věděli jsme svoje. Nejdramatičtější moment? Zřetelně jsem viděl, jak soupeřova nabídka remízy rezonovala s Radčiným primum non nocere…
Naprosto brilantní výkon podal náš rozhodčí, Milan Borůvka, jehož milovník koní Gorecký přezdil na Borówku. Koně na f6 a c6 dobral vždy pěšcem, čímž získal otevřené sloupce pro svoje věže, které – byť měl jen dvě – hned třikrát na géčku obětoval. Steinitz – Tal 0-1.
David Bém černými odrazil jakékoliv útočné choutky soupeře již v zárodku, ale pohodlnější koncovkou se neobtěžoval – remis.
Luboš Hubka patří do téhle bodující čtyřky spíš omylem. Na prvních 10 tahů své varianty se Sg5 v Sicilské spotřeboval přes půl hodiny, aby šokoval nejen soupeře svým 10.h4, následovavším 13.h5 a 15.g4 (to vše bez vidiny dalšího útoku a s malou rošádou). Jako by nevěděl, jak jsem první sezóny trpíval Vráťovými výpady pěšců. Zdá se, že jaroměřský bacil má tuhý kořínek! Tahle varianta, jejímž ctitelem zrovna nejsem, je spojena spíš s postupem f4 a Df3. Karma je zdarma, soupeř mohl partii ukončit obětí věže právě na g4. Místo toho si o pár tahů později nechal nasadit – už v koncovce! – krásný matový motiv s pěšcem h5 v hlavní roli.
Vepředu se bojovalo nebývale urputně, první jsem skončil já (Pavel Čech) hluboko v koncovce. Z Trompowského jsme přešli do Francouzské obrany (neptejte se jak), kterou Pepa Cibulka zahrál nenáročně a docela milým malým obratem jsem dostal věžovku s pěšcem víc. Pravda, realizace byla dramatičtější, než jsem doufal, postupně se vyklubali čtyři volní, do dámy uhánějící pěšci. Ale ten můj se proměnil první.
To byla pozitiva a životní jistoty. Vráťa Jecha i Olda Wenke sice své soupeře přehráli a materiálně deklasovali, v časovce však nezvládli situaci svých králů a trpěli v beznadějných koncovkách jako zvěř. Výrazný rozdíl vidím v tom, že černými hrající Vráťa sehrál zahájení famózně, zatímco bílý Olda prostě strašně (a to nepočítám 1.b3).
Komentář ke své partii přidal Vráťa Jecha:
Soupeře znám dlouho, vím, že je celkem cílevědomý a hodně na šachách pracuje. Nebo si to aspoň myslím. Proto jsem ho považoval za favorita. Už jen to, že na první tah přemýšlel 4 minuty mě... zarazilo. Proto jsem nejdříve volil "safety first". Co nejdříve uklidit krále, nenadělat moc slabin. Když se mi to povedlo (ten úklid krále), přemýšlel jsem, co dál. V pozici jsem měl několik "bubáků" (aspoň pro mě). Celkem zavřený Sc8. Dále možnost bílého zahrát e4. To rád hraje např. Pavel Čech a moc na to neumím reagovat. Zároveň ale soupeř nevyvinul vůbec dámské křídlo (měl Va1, Jb1 a Sc1). Proto jsem si vymyslel "vopičárnu" s plánem Je4, f5 a následně se pokusit prosadit e5 a zkusit začít ohrožovat soupeřova "králíka". Vyřešilo to několik problémů. Pokud dám něco na políčko e4, nemůže logicky soupeř zahrát e4 sám. StoneWall, jak všichni vědí, jsem kdysi hrával za bílého. No a hlavní důvod byl, že jsem ještě netáhl žádným pěšcem před králem a přišlo mi, že Pavel začíná být nervózní, zda nejsem nějak indisponován. Přijde mi, že vše dopadlo na výbornou. Je otázkou, zda jsem e5 nemohl zahrát i o tah dříve. Krásně se mi rozehrál Sc8 - doběhl až na h3, figurky mi přišly aktivní. Pozice mi přesně vyhovovala. Pak ale asi přišla chyba. Ne šachová, ale spíš psychologická. Získal jsem kvalitu za pěšce. Objektivně to asi byl nejsprávnější tah (nevím, chce to analýzu). Ale výrazně se změnil ráz pozice. Aktivita přešla na stranu soupeře (aktivní dvojice střelců) a já musel začít hrát velice přesně a opatrně. Najednou se začaly objevovat tahy, které jsem sice viděl, ale nepočítal. Pak se začaly objevovat tahy, které jsem prostě vůbec neviděl (např. soupeřovo Jc4 mě vůbec nenapadlo). Zkrátka jsem to pak už nevydržel a úplně se mi to rozpadlo. Snad jen škoda, že si soupeř nevzal mého posledního pěšce (po h5+), protože po Df7+ by vznikl krásný pat. Zpětně bych kvalitu asi nebral, ale už to nevrátím. Jinak ale mám celkem dobrý pocit (celkem dost). Lepší už to nebude. Myslím si, že před cca 10 lety bych měl určitě celkem velkou šanci takovou partii dotáhnout do vítězného konce.
Jinak gratuluji týmu k důležitým bodům. Fakt si myslím, že jsme makali.
Naštěstí se to odehrávalo za rozhodnutého zápasu. Poslední půlbod (nezaslouženě) přihodil ještě na čtvrté desce Pavel Prouza. Jeho soupeř má na svých sladkých 18 vyvinutý poziční cit a svoji poziční výhodu bílými stupňoval a transformoval tak dlouho, až ji na druhém partiáři po šedesátém tahu ztratil (počítač mi ještě 3 tahy před koncem hlásil asi +140).
Zdá se, že poslední smolná sezóna mužstvo semkla a blýská se na lepší časy.
Pozápasová tiskovka v Dubenci.
Pavel Čech a Vráťa Jecha