Posledním letošním zápasem a zároveň neplánovaným vrcholem první půlky celé sezóny byl 10. 12. 2023 domácí zápas proti Hradci – Lipkám B, tedy duel prvních dvou týmů aktuálního pořadí (na čemž se ani po zápase nic nezměnilo).
Přijeli v silné sestavě s pěti Jiřími (!) a zahájili zostra, když Ondra Winter našemu Vráťovi Jechovi umně přešel ze sicilské do francouzské obrany a ustájil mu koně na h8 (v pozici na diagramu je nutné zahrát Jgxe5 - stojíte také z vyššího hlediska na prohru, ale po 12.dxe5 fxe5 dostanete figuru po jedné z vidlí zpět, protože všechny bílé lehké figurky nestihnou utéct před d5-d4, respektive e5-e4). Bílými tyto pozice famózně hrává Sergej Movsesian. V podstatě po dvanácti tazích tak bylo rozhodnuto, ale Vráťa těch -7 hrál nekompromisně dál a měnil a měnil, až… zase vyrovnal! Možná škoda, že v této situaci psychické výhody ještě chvilku nepokračoval v zablokované koncovce dámy a střelce proti dámě a jezdci, ale únava z dlouhé obrany byla na jeho tváři a mluvě jasně patrná.
To už jsme, bohužel, docela jasně prohrávali. Tomáš Prouza v souboji s legendárním Jirkou Nunem také brzy odbočil ze sicilky a v pozici na diagramu svým pátým tahem d2–d4 už úplně ze všeho. Psychologicky to byl skvělý tah, ve zkalených vodách se výhoda přelévala ze strany na stranu, až Tomáš přehlédl mezišach a přišel o věž.
V miniaturce prohrál i Honza Kuneš. Překvapil soupeře a hlavně sebe volbou zahájení, které jej odsoudilo do trpkého vyčkávání v horší, pasivní pozici. A to není nic pro tvrdé chlapy, proto se dobrovolně vzdal.
Staňkovic spolehlivě odremizovali své protivníky. Petr Staněk také v miniaturkovém počtu tahů! Nabídl ji, když zjistil, že jeho jezdec na kraji šachovnice není žádná sláva. Trošku se při tom zachmuřil a jeho mladý soupeř (žádný Dědek!) ji s výhodou zhruba +1,5 a z důvodů, které pozorovateli zůstanou skryty, přijal.
Radka Staňková hrála bílými proti prastaré variantě Španělské obrany. Jak je zvykem mnoha hráčů našeho týmu (nebudu jmenovat, Milane!), počkala s plánem na okamžik, kdy soupeř zarošoval. V pozici na diagramu šla nekompromisně Dd2 s cílem pojistit mat výměnou domovníka na g7. Zavřela tím nevyvinutému jezdci dveře ze stáje a vyměnila výhodu půlpěšce za nevýhodu půlpěšce, kdyby černý odpověděl prosté 10…Sg4. Příště mať pomocí Dc1, jo? Zato následující postup Sh6, Jg5 a f2–f4 byl famózní a zaručil jí výhodu, která se bohužel s každou výměnou změnšovala až do rovné věžovky. Za bojovnost rozhodně palec nahoru – pánové, vemte si příklad!
Když se krátil čas, dohodl se na remíze i černými hrající David Bém s Aničkou Voříškovou, nedávnou účastnicí mistrovství světa. Podobně jako Radčin soupeř Honza Vestfál, i David zvolil prastarou obranu (proti Italské) a potýkal se s nedostatkem prostoru a potenciálně slabým králem. Anička se, bohužel (vlastně bohudík!), rozhodla poněkud schematicky pro minoritní útok (22.b5?), což Davidovi umožnilo nápaditě vyměnit další figurky a přejít do rovné koncovky. Přijde mi zajímavé, že partie obou děvčat měly takřka identický průběh!
Já (Pavel Čech) jsem měl bílé proti Martinu Buločkinovi, jenž proti nám nastoupil poprvé v sezóně a překvapil mě již druhým tahem. Přijatý dámský gambit jsem čekal spíš v případě Ondry Wintera, tak jsem raději odbočil ze své oblíbené varianty s obětí pěšce a hrál podle okřídleného „s mladými do koncovky“. Martin bohužel (tedy bohudík!) ve zcela hratelné pozici na diagramu zahrál Se6, protože podcenil, že věžka zaparkovaná na b6 bude napadat nejen opožděného pěšce na b7, ale i toho nově slabého na e6 a tudíž černý vynuceně jednoho ztratí. Zkusil získat kompenzaci aktivizací krále, který se nicméně uprostřed šachovnice zamotal do matové sítě.
Ještě takový dodatek, ke kterému mě přiměl Vráťův oslavný hymnus na moji realizaci výhody. Vybírám dva diagramy, jež tu realizaci, řekněme, relativizují.
První ukazuje pozici po Martinově aktivní obraně Ke7-d6. Vypadá to, že mám na b7 pěšce zadarmo, ale vymění mi všechny věže a teď není tak jednoduché pouhým koněm uhájit pěšce navíc proti jeho koni plus králi v centru. Musím na Jxb8 asi hned Jd2 a umně odrážet jeho pokusy o průnik. Po jiných tazích koně vyžerou áčka i céčka a budu na půl minutě hrát 4 na 3. Zahrál jsem správně Jg5, on Kd5, že se schová na c4. Proto c4+ (také nejlepší) Kxc4 Vc1+ (nejlepší) Kd5. A teď jsem už sahal na e3, že dám e4+ a po Ke5 nebo Kd6 vidli na f7. Ale už vím, že si mám sedět na rukou, a proto jsem si ještě všimnul, že půjde klidně Kd6 a po vidli Kc7 a sebere mi věžku na b6! Takže díra v propočtu, která naštěstí nevadila, protože místo e4 si dáte ještě Vd1+ Kc4 Jxe6 atd. Podobně si měl sedět na rukou Tomáš, než sebral na d5!
Druhý diagram je ještě krutější: dal mi Vc1+, uhnul jsem na g2 a hrozím f3 mat. Jsou dvě obrany: Vg1+, budiž, a Vc2. Na to bych zahrál krásné odlákání: Jc5+ Vxc5 f3 mat. Kde je problém? No, prostě jsem vůůůbec neviděl okamžité V3d4. Vaše první deska nevidí jednotahový mat 
.
.K zápasové remíze tak stačilo, aby Milan Borůvka pokračoval v hezké tradici a vyhrál. Tradičně také nasměroval figurky na soupeřova monarchu, takže mu na dámském křídle brzy žádné nezbyly. Ale jeden z pěti Jirků v sestavě soupeře rutinně ukázal, že největší síla dvojice střelců spočívá v tom, že je šikovně vyměníme. V pohodlnější koncovce si však opomněl udělat okno a Milan mohl několikrát pohodlně remizovat – viz počítačové návrhy na druhém diagramu. Bohužel si neuvědomil, že díky aktivnějšímu králi smí i do pěšcovky bez pěšce, odevzdal jej bez výměn a po dlouhém boji i bod.
Nebyl to vůbec špatný zápas! Z pohledu soupeře Lipky držely a stará garda Hradce úřadovala. My jsme padli – mimo jiné – na nedostatek ambicí. Říká se „s mladými do koncovky“, schválně jsem to použil při komentáři své partie. Když mají tedy David a Vráťa rovnou pozici s omezeným materiálem, měli by to jen tak z principu zkusit. Ukaž, že přežiješ koncovku, když já jsem přežil Tvoji přípravu! V každém případě přezimujeme na krásném druhém místě a máme v týmu i jednoho stoprocentního hráče – zdravotně indisponovaný Luboš se tentokrát šetřil, na tiskovce však už nechyběl!
Několik momentek: foto
Pavel Čech