V neděli 21. 1. 2024 jsme hráli domácí zápas 6. kola Krajského přeboru proti hostům z Třebechovic. Tentokrát bylo nejobtížnějším bodem dohodnout se, kdo bude vůbec hrát, natož kdo za áčko a kdo za céčko. Ještě v pátek byl David jmenován zástupcem zástupce kapitána a oba bafuňáři (Milan a Petr) nominováni do céčka. Nakonec nastala asi nejméně pravděpodobná varianta, že oba pauzovali a kapitánem byl kapitán. Boj kandidáta postupu s kandidátem sestupu rozhodli, podle mě, hostující hráči Michal Přibyl a Martin Kracík, kteří vyhodili bílé kameny společně s lepšími pozicemi na mráz (ráno -9°C) shodně už v patnácti tazích.
Posuďte sami:
6. šachovnice: Martin Kracík - David Bém
Bílý stojí senzačně a má i jasný plán – otravovat na královském křídle. Začnu tím, že manévrem De2-e4 vynutím další oslabení, pak buď h2-h4, případně převod věže po 3. řadě. Místo toho Davidovi vyřešil problém se střelcem tahem Je5 (Jxe5 s dalším Sc6) a zároveň – stále v mírně lepší pozici – nabídl remízu.
4. šachovnice: Michal Přibyl - Pavel Prouza
Bílý zahrál stone-wall a Pavel mu jej vylepšil na parádní pěšcový řetězec, zaručující rozhodující výhodu. Počítač ji tedy hodnotí „jen“ jako jeden a půl pěšce s tím, že černý má rychle zahrát Jg8 a odevzdat opravdového pěšce po Jf3 b5 dřív, než dostane mat. A v tomhle nepravděpodobném momentu zazněla nikoli polnice k útoku, ale nabídka remízy.
Karma je zdarma: za tyto hříchy nám věnovala stoprocentní úspěšnost našimi bílými!
5. šachovnice: Luboš Hubka - Jan Reschel
Nejdřív – co do počtu tahů – měl hotovo náš stoprocentní Luboš. V pozici na diagramu bych mohl napsat „bílý na tahu vyhraje“, ale vlastně stejně přesvědčivě jako jeho d2-d4 vyhrává i Jg5 a po rošádě Dh5. Luboš dostal vzápětí po Sa7 dxe5 Sg4, takže si užil i Sxf7! Obvykle soupeře příliš nezkoumám, ale hraničí s masochismem, když v ortodoxní variantě Španělské najdu pokračování, které už po sedmi tazích činí moji cestu do Jaroměře zbytečnou.
7. šachovnice: Radka Staňková - Karel Picek
Radka spolehlivě postavila svoji hyperagresivní antisicilku (1.e4 c5 2.Se2), ale soupeř má evidentně podobné chápání šachu jako ona („kdo dřív přijde, ten dřív vraždí“), a proto dlouho nerošoval. Usoudil totiž, že na Radčinu krátkou rošádu je jedinou možnou odpovědí jeho dlouhá, čemuž obětoval všechen pěšcový kryt svého krále. Radka, pravda, pohrdla snadnou výhrou po Df2 (po Sxd6 vložím Sxb6) a poskytla soupeři náznak protihry po sloupci gé, ale i tak vždy matila zhruba o tři tahy dříve než on.
3. šachovnice: Tomáš Prouza - Marek Krása
Tomášův soupeř zahájil 1…b6. V pozici na diagramu mohl nečekaným manévrem získat výhodu – najdete jak? Zahrál „normální“ Dxe6 a po cxd4 se Tomášovi umným manévrováním podařilo zaparkovat černého koně na a5, aby pak na královském křídle nejdříve jeden hák přehlédl (také bych to nedal)
37. Jf5!
a o něco později už nekompromisně zavěsil:
40. f6!
2. šachovnice: David Mařák - Oldřich Wenke
Podobně jako Tomášův soupeř pojal partii náš Olda. Také 1…b6 a pak stavěl figurky rozumně, i když já bych střelce na c4 pozdravil co nejranějším d7-d5. Celá partie se točila kolem toho, zda ten střelec, posléze zaparkovaný na b3, bude hovado napořád, nebo se jednou rozehraje. Připravil jsem si pár ukázek, které demonstrují tuhle základní strategickou konstelaci. Ondra tuto akademickou otázku (kterou jsem si beztak kladl jenom já) ukončil tím, že střelce vyměnil a v drobně lepší věžovce přijal remízu, protože spěchal. Buď do Tesca nebo do Německa, to už si nepamatuji… Tak pojďme na to!
Olda zahrál Vd4 a počítačové hodnocení se propadlo asi o bod. Do blicky dobrý, třeba po Vae1?? Vg4 černý vyhraje. Ale jinak si pamatujte: věže jsou jediné figury, které se NECENTRALIZUJÍ! Dokud nemůžete dát mat na první řadě, nebo alespoň řádit po druhé, nešahat!
Viz pozice z partie Sharashenidze - Čech, 2017, kde jsem zahájil cestu k prohře tahem Ve5.
Zpět k partii Mařák - Wenke:
Bílý zahrál Jb5-a3 a opravdu se mu povedlo po pár tazích docválat až na e5. Olda měl odvětit a7-a5 a střelci jde o život, protože kůň blokuje postup á pěšce a jiné rozumné útočiště než a2 nemá.
Bílý zahrál neuvěřitelné g3 (ruka by mi upadla!). Místo toho mohl konečně své útočné choutky uspokojit tahem f4-f5, jenž staví před černého nemalé problémy. Rovnováhu drží jen gxf5 (Jxe5 fxe6 - s hrozbou e7 - Jf3+ je boj o život) Jxf7 Kxf7 Sxe6+ Kg7 Sxf5 a teď něco jako Kh8! Bílými se pozice s hafem pěšců za figuru hraje rozhodně pohodlněji.
Tady se kluci předháněli v „aktivizaci“ věží: Ve5? V8d5? Opravdu, nechte věže vzadu, dokud není volná cesta přes celou šachovnici. V centru při zavřených lajnách jsou… na prd.
8. šachovnice: Jakub Pírko - Jan Kuneš
Přesto jsme jednou slavili celý bod i černými, ale věřte mi, Honza v tom byl nevinně! Šel jsem kolem asi po půl hodině a říkal jsem si, že je tedy optimista, pokud si myslí, že drobný náskok ve vývinu je za toho pěšce dostatečnou kompenzací:
Teprve při druhé pochůzce jsem si spočítal figury a zjistil, že je jich lichý počet! Podívejte se, co se už o pár tahů dříve přihodilo:
1. šachovnice: IM Pavel Čech - Jan Slavík
A poslední opět skončila čí že partie? Nemám rád gambity spojené s b7–b5 (Volžák, Blumenfeld apod.). Černý si drze poskakuje figurkami po vaší polovičce, jako by se nechumelilo – no mám to ve svém věku zapotřebí? Tak jsem svému soupeři po 1.d4 Jf6 2.c4 c5 opáčil 3.e3. Nejspíš jsem jej překvapil a možná i příjemně, každopádně s izolákem na d5 ztrácel dost času a nestavěl figurky na jim určená políčka (střelec na e7 je pasivní až běda, střelec na g4 naopak hraje sám na sebe). Nejdříve jsem mu uzmul toho izoláka, pak dalšího pěšce a ztratil jsem také dost času přemítáním, zda nedostanu mat na první řadě, když jednou věží rejdím po čtvrté řadě a druhou seberu na c6. Udělali jsme pouhých 35 tahů, ale hráli nejdéle ze všech. Souhlasí to s mým pocitem, že třebechovičtí hrají hop nebo trop, čehož pozitivním výsledkem jsou časné odjezdy a tím negativním jejich místo v tabulce.
Pavel Čech