V neděli 3. 3. 2024 jsme hráli v Jičíně 9. kolo KP. „Nejsme muzikanti, abychom pořád vyhrávali“, jak pravil klasik. Že to nebude procházka Valdštejnskou lipovou alejí se ukázalo na průběžném skóre 0:3, když v těsném závěsu kapitulovaly naše zadní desky a poté i dosud stoprocentní Luboš. Chceme-li na tom najít něco pozitivního, tak jakožto vedoucí krajského tréninkového centra mládeže mám spoustu nového materiálu „ze života“.
Vojta Zeman hrál na 7. šachovnici s Ondřejem Kabelkou. Vojtův soupeř v dámské pozici nesmyslně vyskočil dámou na a4, Vojta reagoval dobře (v podstatě ani jinak nemohl) a měl pěšce víc, byť za cenu rozházených pěšců dámského křídla. Pak udělal neuvěřitelnou věc: vyměnil svého černopolného střelce, aniž by jej kdokoli nutil, za koně, kterého skvěle omezoval ve hře. No, zkusím vám ukázat diagram, ale bez záruky:
Pak bílá věž najednou přistála na a7, takže procházeje kolem jsem si pobrukoval „lehce nabyl, lehce pozbyl“, tolik se nestalo. Jenže v nastalých zápletkách svázaných dam přišel o figuru a to už se rozchodit nedalo.
Honza Kuneš bojoval na 8. desce s Marcelem Jílkem. Bílými poděkoval za soupeřovo zahájení 1.e4 Jc6 2.d4 d5 3.e5 Sf5. To má jediný cíl: aby bílý zahrál 4.Sd3 a po Jxd4 ztratil pěšce. Vznikla pěšcová struktura, kde kůň na c6 vypadal obzvlášť nechutně:
Honza se však rozhodl, že v tom Vojtu nenechá a kolegiálně také sebral svým krásným černopolným střelcem druhého koně Sxe7. Pořád stál jasně lépe, ale kdo ví proč se leknul, že jej černý zmatí a začal úporně bránit svého krále. I tady pak rychle rozhodla drobná zápletka. Ponaučení? Pokod soupeřovi koně nemají nic jiného na práci, než se navzájem krýt, netřeba jim v tom bránit.
Luboš Hubka hrál na trojce s Vojtěchem Šádkem. I Luboš stál jasně lépe už po třech tazích, dokonce černými: 1.e4 c6 2.d4 d5 3.f3?? Za tuto variantu posíláme z Centra do maštale, aby se pachatel koni omluvil. I tady – jako u Honzy – měli kluci opačné rošády a i tady náš borec útok spíše předstíral (Honza se omezil na a2–a4, Luboš na Dd8–a5). Takže i tady měl posléze problém s vlastním králem, až se v těžké pozici s málo časem dopustil rozhodující chyby.
Oba šoféři mezitím vstřebali dojmy z probouzejícího se Podkrkonoší a zápas mírně zdramatizovali. Milan Borůvka měl na 6. šachovnici za soupeřku Ivu Petirovou. Také stál brzy bílými výrazně lépe, když soupeřka v králce skočila Jc5, aniž by se obtěžovala bránit očividnému b2–b4. Milan miluje drama. Proto dámské křídlo nerozebral na prvosoučástky, ale naopak galantně zablokoval a pak vynalézavě bránil křídlo královské. Soupeřka však patří ke generaci, která si na genderové stereotypy nepotrpí, nechtěla takové dárečky, a asi proto podobně nekompromisně zablokovala naopak křídlo královské. Tahle partie má – nerad to říkám – neetický konec. Černý bělopolný střelec na c8 měl důležitý úkol – krýt pěšce a6. Jinak nedělal vůbec nic, ani se nemohl pohnout. Slečna Petirová rozhodla, že nejlepším řešením bude eutanázie a prostě jej dobrovolně poslala na onen svět…
Na první šachovnici jsem hrál já (Pavel Čech) se Zdeňkem Urbanem. Léta hrávám bílými proti králce variantu s domečkem g2–g3. Černý vás tu nemá jak matit, obvykle se hraje docela živá figurová hra. Ale v ní jsem často utrpěl nějakou slabinku či přehlédl nějakou taktiku. Přeci jen, bílí pěšci jsou vytahanější. Tak když se zahájení začalo ubírat tím směrem, řekl jsem si, sedě pro změnu za černými kameny: „Proč ne, alespoň si to užiju za druhou stranu“! A opravdu – Zdeněk si udělal slabinku a pak přehlédl drobnou taktiku…
Pak skončil David Bém a s ním i naše naděje na bodový zisk. Hrál na čtvrtém prkně s Petrem Bucharem. Spotřeboval všechen čas na prvních dvacet, pětadvacet tahů a na půlminutě se Svěšnikov prostě hrát nedá.
Na dvojce svedli souboj Vráťa Jecha a Andrey Pochinkov. Vráťa bílými asi chtěl hrát seriózní šach, ale soupeř byl vehementně proti. Brzy jsem viděl koně na h4, h5 i na a5. Soupeř hrál chvilku tady, chvilku tam, Vráťa mu uzmul pěšce tady, pěšce tam – a pak se na půlminutě nechal zvěčnit. No, doma to raději nezkoušejte!
Poslední dohrával na pátém stole Štěpán Mareš s Vítem Černochem. Začal tak, jak včera v Praze skončil – rapidovým tempem (pořadí H rapid). Když dostal Db3, tak ji prostě á tempo napadl Ja5, jak se to tak dělává. A pak nevěřícně zíral, že mu dáma toho píška na d5 stejně sebrala… Jako už za své premiéry, i tady dokázal vykouzlit kompenzaci a hrál zajímavou koncovku dvojice střelců proti dvojici jezdců. Stále bez pěšce, ale už na tři výsledky. Jednu chvíli měl soupeř koně stejně blbě postavené, jako jeho parťáci na šestém a sedmém stole (tuším c1 + d3), ale z remizových vod už partie, řekl bych, nevybočila.
Pavel Čech