Vánoční kolo nás zavedlo do Popelky nad Lomnicí (nebo naopak?). Příště si objednáme stylový koňský povoz, naše auta ve sněhu a mrazu beztak o moc rychleji nejela.
Na všech deskách se objevily (polo)zavřené hry. Rychle vyhrál Honza, když jeho soupeř přehlédl bílého střelce na b3 a docela se divil, že po g7-g6 garde dostal Dxg6 šach, protože pěšec na f7 je ve vazbě. Zasloužená výhra! Nebo ne? Zamyslete se nad tím, jestli mu soupeř nemohl drze vzít na e4!
Protivníci nezaslouženě, ba sprostě vyrovnali, když naopak náš Vojta cosi přehlédl. V pozici na diagramu, ukolébán krok-sun-krok hrou bílého, zahrál pseudoaktivní c7–c5 a jistě najdete, proč strávil zbytek partie s králem na e7. Pravda, měl za tento deficit dvojku laufrů, ale zaparkoval je na h7 a g7, odkud svému monarchovi příliš nepomáhali.
Vida, že venku sněží a oba moji spolujezdci do Hradce už dohráli, souhlasil jsem s relativně brzkou nabídkou remízy, podpořenou symetrickou pěšcovou strukturou, protilehlými bateriemi po dlouhých diagonálách a shodnou časovou spotřebou.
Než jsme odjeli, stihli ještě vyhrát Štěpán, remizovat Pavel a prohrát Milan. Také Štěpán zvažoval soupeřovu nabídku, ale ta přišla v hodně pasivním Caro-Kannu. Dokonce jsem si poněkud naivně myslel, že bílý už stojí na výhru. Jak byste se černými bránili po lákavém h2–h4?
Pavel stál bílými celou partii krásně, černý v podstatě zachraňoval figurky umnými manévry na a6, a5, b6 a b5. Vlastně nevím, co se stalo - nejspíš chtěl zahájit nový rok dobrým skutkem? Milan odehrál partii s Láskou, což je určitě to nejdůležitější. Kluci si docela započítali a zablbli, oba měli svého pěšce kandidáta a soupeře oblažili řadou šejdů. Posuďte sami: Borůvka - Láska
Tomáš měl po nějakém osmém tahu Holandskou snů se střelcem na b7 kryjícím koně na e4. Nicméně o centrálního pěšce, kterým na e4 dobral, brzy přišel a pro útok na krále mu zbyly sakra nešikovné figury. Čekal jej dlouhý a marný boj o holý život. Šárka hrála černými neortodoxní zavřenou sicilskou. Mazaně si ponechala domovníka, hezky rozjela pěšce na dámském křídle, zkrátka výkon podle všech doporučení. Než jsme odjeli, dělaly mi jen starosti útočné možnosti bílého, spojené – jak to tak v zavřené sicilce bývá – s postupem f-pěšce. Ale naše růže mezi trním soupeře omámila a zápas končí asi zaslouženě 4:4.
Pavel Čech