RPC: Jiskra Jaroměř C - ŠK Lípa E 1,5:3,5

Tak si pomalu začínám zvykat na prostředí regionálního přeboru a na samé novoty. V neděli 5. 1. 2025 jsem poprvé byl přítomen na zápase jako rozhodčí. Původně jsem předpokládal klidný víkend. Vzal jsem za kolegyni v tom týdnu tzv. příslužbu (musím být na telefonu a do 20 minut na PC) a všem nahlásil, že nemohu hrát. V pátek mi ale volal Milan a podle hlasu bylo poznat, že jaksi nejsou lidi. "Nemohl bys aspoň přijít otevřít klubovnu? Já musím hrát za áčko, Staňkovi jsou marod, není nikdo jiný." Zhodnotil jsem, že "otevření" klubovny by asi nebyl problém. A dokonce přislíbil, že budu působit jako rozhodčí po celou dobu. Pokud tedy nezazvoní telefon. Pak sedám do auta a musím jít pracovat. V sobotu se u mě zastavil Milan, společně jsme dojeli do klubovny a vše přichystali (díky ti). Milan mi vysvětlil, kde ve skříni jsou případně náhradní hodiny, šachy atd. Vše jasné. Pak skříň zamkl (!!!!), dal mi pouze klíč od klubovny a odvezl mě domů. Pro všechny případy jsem si rozchodil na mobilu hotspot a přichystal notebook.
 
V neděli, hrálo se 5. kolo regionálního přeboru (skupina C), vybaven nabitým telefonem, nabitým služebním telefonem a notebookem jsem dorazil do klubovny. Koukám trochu smutně na zamčenou skříň, ale kolikrát se pokazí hodiny, že? A na figurách není už vůbec co rozbít. Přicházejí domácí, přijíždějí hosté. Vše jde jak po másle. Vše zapisuji, upozorním na vypnuté telefony, až tedy na ten můj a přeji pěknou hru. Všichni si podají ruce a... na páté šachovnici hostující hráč zoufale mačká tlačítko hodin a nic. Hm, už je to tady. Naštěstí jsem "ajťák". Zvolil jsem velmi složitou a odbornou metodu reinicializace a opětovného nastavení (vypnul - zapnul hodiny a asi 3x zmáčkl něco jako enter). A hodiny šlapaly, jako hodinky. Ehm, jak jinak, že? Naštěstí to byl první a poslední problém.
Jednotlivé partie jsem sledoval v určitých cyklech. Služební mobil jsem měl zapnutý a dokonce na hlasito, a tak jsem si říkal, že část zápasu budu raději trávit pozorováním chodby před klubovnou. Proto i informace o partiích budou "skokové".
 
Tobiáš Raule
Hrála se francouzská. Tobiáš rozestavěl figurky velmi logicky a velmi dobře. Pak došlo v partii ale k nějaké "přestřelce". Najednou měl Tobiáš pěšce na e6, soupeř zase na dámském křídle řetěz a6, b5, c4 jen proti pěšci na a3. Při další obhlídce měl Tobiáš kvalitu víc, ale právě soupeřovi pěšci na dámském křídle a dvojice střelců podle mého zajišťovala plnou kompenzaci. Soupeř ale ve snaze vyměnit věže jaksi přehlédl, že při tom přijde o figuru. Teď tedy věž a kůň (+4p na královském křídle), proti třem volným spojeným pěšcům a střelci (+také další 4p na královském křídle). Úplně jednoduché to nebylo, ale Tobiáš to zvládl. Pár pěšců se vyměnilo a Tobiáš dal svého koníka za 4 další. Skvělý výkon.
 
Stela Archlebová
Hrála se "neortodoxní" varianta "ortodoxní" obrany dámského gambitu. Tedy na šachovnici byly pěšci c4 a d4 za bílého a d5 a e6 za černého. Jen, když to hraju já, tak mám velký problém, jak rozehrát za černého střelce na c8. Stela ho nějakým super způsobem vyvinula na f5. Tedy pořadí tahů tedy muselo být nějaké "zpřeházené". Po  takových běžných šarvátkách v centru - cxd5 exd5, následně za bílého Je5, Jxe5, dxe5, vznikla celkem zajímavá pozice. Vlastně jsem vůbec netušil, jaké plány zvolit. Stela se rozhodla (patrně) zaútočit na královském křídle. Přišlo nějaké Dg5, následně věž na šestou řadu (Ve6). Potud dobré. Jenže při další "návštěvě" u této partie jsem s hrůzou zjistil, že Stela má věž zaparkovanou na a6, aby se tam necítila osamoceně, tak ji z boku chránil střelec na b6. A protože bílý měl pěšce a4, b4, byl s věžičkou konec. Partii zakončil hostující hráč sice jednoduchou, ale pohlednou kombinací na téma slabá poslední řada.
 
Eva Archlebová
Souboj slečen. Hrála se sicilská a slečna Landsmannová nezapřela tým, za který hraje. Černý střelec na g7 koukal se své dračí sluje, oblíbené to zahájení hráčů Lípy (mockrát jsem dostal jako bílý na pr.., tedy prohrál jsem). Uvažoval jsem, zde Eva zvolí klidnější malou rošádu, nebo bude divočina a udělá rošádu velkou. Eva to vyřešila po svém, nechala krále v centru. Protože ale došlo k výměně dam, zas velké nebezpečí mu nehrozilo. Vznikla zajímavá pozici 2V+J (Eva) proti 2V+S (soupeřka). Ale pěšci na obou stranách aktivnější věže a hlavně velmi pasivní Evin koník na e1 dávalo více ze hry černé. Eva sice bojovala a hledala cesty, jak rozmotat figurky, které se někdy pletly navzájem, ale stálo jí to kvalitu. No a sám kůň nedokázal pokrýt všechny pěšce, a bylo to. Partie ale skončila jako poslední až někdy ve 13:15 (je pravda, že posledních cca 10 tahů už bylo zbytečných).
 
Iva Archlebová
Rozehrála se španělská. Rád bych Vám řekl, jaká varianta, ale nevím. Bílý sice ustoupil střelcem na a4, pak ale dal jen d3 a nakonec sebral na c6. Tedy to bude něco "odloženého" (Berlín?). Partie asi nevybočila z rovnováhy. Postupně se zablokovalo dámské křídlo a vlastně i část královského. Na šachovnici byly pouze těžké figury a 8+8 pěšců. Těžko se i nacházel plán, jak vůbec pokračovat. Proto asi zasloužená remíza.
 
Josef Archleb
Pepovi se ne úplně povedlo zahájení. Tedy spíš se mu úplně nepovedlo. Přijít bílými o pěšce se dá s trochou vůle ještě nazvat gambitem. Ale gambitů, kde jedna strana obětuje dokonce figuru, je fakt málo. Zpropadená vazba. No nic, Pepa se i bez figury snažil klást odpor, ale soupeř zkušeně měnil a měnil, občas sebral nějakého pěšce, až byl další odpor marný.
 
Chtěl bych ale všem poděkovat za to, že hráli a že opravdu bojovali. Netušil jsem, že se vrátím z regionálního přeboru v Jaroměř až po půl druhé. Mirek Martinovský vždycky říká, že v případě osmičlenných družstev je prohra 2,5:5,5 poslední slušný výsledek. Více, že je to debakl. Za mě je 1,5:3,5 je slušný výsledek a ještě jednou díky. Mimochodem, Pavel Čech loni postavil na jeden zápas (ehm, proti Lípě, si myslím) sestavu, kde jsme měli 50% žen a dívek. Je tady tedy nová výzva - v neděli jsme měli 60% dívek. A až s námi bude hrát i Šárka, tak to bude úplná "dívčí válka". A moje příslužba? Dovolím si mírně upravit část z jedné hry od Cimrmanů. Dělal jsem si na papír čárky, kolikrát mi v době mé příslužby za těch 7 dní někdo zavolal. No schválně, tipněte si. ANI JEDNOU přátelé, ani jednou.
 
Vráťa Jecha