Naše áčko dospělých vyrazilo 2. 2. 2025 do Náchoda, aby se utkalo v 7. kole KP s místním týmem z opačného pólu tabulky. Kapitán zase chyběl! Jednak před pár lety hostovával i za Náchod a hrozilo mu vnitřní rozpolcení, ale především bojoval v prvoligovém derby v Turnově – a mimochodem, bojoval srdnatě. Určitě se měl zápasu svého týmu věnovat víc...
Spory o to, zda odjedeme o pět minut dříve, nebo později jej zaměstnaly natolik, že si nevšiml, že náchodští už také nejsou nejmladší a začínají o půl hodiny později! Rozpačitý příjezd našeho družstva zachytil polský malíř Wladyslaw Jarocki na svém plátně „Gromniczna“. A mimochodem, na jménu tohoto umělce si můžete všimnout verblueffend Faktu, že Poláci s oblibou píší opačná i/y než my.
Naše druhé auto bylo asi za posunutý začátek rádo, poněvadž Luboše Hubku vypekl řemeslník (a přitom žádný pekař) a tuším, že na devátou v Náchodě nebyl. Tyhle ranní pletichy plus předané kapitánské povinnosti vysvětlují, že poměrně brzy s černými pípnul a podepsal remízu.
Pavel Prouza na druhé desce sehrál partii jako z partesu, soupeř bohužel také – další remíza. Jasně, mohli bychom namítnout, že právě posledním tahem mu soupeř věnoval mírnou, vlastně nezkazitelnou výhodu, kterou by se každý zasloužilý koryfej pěkných pár desítek tahů kochal, ale čert to vem…
Tomáš Prouza se dopravil po vlastní ose, ale obávám se, že také na devátou. Svoji Skandinávskou s g6 postavil spolehlivě, pak ale při hledání aktivity špatně odpověděl na jednu z nejtěžších šachových otázek vůbec („kam s kterou věží?“), následkem čehož ztratil pěšce a při hledání pro změnu kompenzace i figuru.
Marek Banič měl také Skandinávskou – skočili byste v pozici na diagramu na c7 (a proč ano/ne)?
On tam skočil o pár tahů později, čímž získal pěšce e6, který v koncovce různobarevných střelců nehrál žádnou významnější roli – remis.
Na Oldově desce zahájili oba tradičně nestandardně: 1.e4 e6 2.d4 b6. Oběma za toto mrzačení Francouzské obrany uděluji žlutou kartu! Chvilku to nevypadalo úplně růžově, ale pak se kluci začali trumfovat, zda větší paseku v táboře soupeře nadělá manévr dámy bílé (přes g4 na d7), nebo černé (přes g5, kde se obě holky krátce potkaly, na d2). Olda Wenke tuto soutěž „která dáma dočúrá dál“ vyhrál, a v pozici na diagramu počítač hlásí, že černý dá mat 11. tahem (poznámka pro Honzu a další jazykové šťouraly: spojku „a“ chápu jako uvozující důsledkový poměr obou frází, a proto ta interpunkce). Najdete úvodník?
Olda našel vzápětí opakování tahů.
Vojta Zeman zatím v této sezóně neměl moc důvodů k radosti, ale bohyně Caissa se slitovala. V pozici na diagramu černý uchopil věž a k všeobecnému údivu nešel na d7 s lepší pozicí (král na d6 by byl opravdový king!), ale o políčko dál. Vojtova reakce na sebe nedala dlouho čekat – a nebyla to nabídka remízy!
Šárka Marxová hrála netradiční Sicilku, která rychle přešla do koncovky jejího super střelce-domovníka proti rozverné herce bílého. Ta však poskakovala tak nepředvídatelně, že mohla volného a-pěšce pohodlně dovézt až do dámy! To se naštěstí nestalo a v pozici na diagramu soupeři opakovali tahy po 37…Kd6 38.Jd8 Ke7 39.Jc6+ Kd6. Najdete paradoxní tah, jímž mohla Šárka zahnat kobylku zpět a postupně stupňovat (takovému opakování slov se stejným kořenem říkáme figura etymologica) svoji převahu?
Honza Kuneš na poslední desce bílými, to už jsme si zvykli rovnou psát 1:0. Tentokrát se však rozhodl předat budoucím generacím pěkný příklad na typické chyby. Skočil koněm na kraj šachovnice (Springer am Rande bringt Kummer und Schande) a když černý odmítl vyhrát rovnou (jak?), posichroval to ještě antipozičně zpupným postupem f2-f4 o dva tahy později. Pak už byl soupeř prakticky donucen si na h3 vzít a spolupracovat na dalším didaktickém (takové spojení podobně znějícím, avšak nepříbuzných slov nazýváme asonance) materiálu o špatném střelci bílého.
Dokázali jsme tedy vyhrát jedinou partii a celkově těsně, ale přece prohrát 3½ : 4½. Náchod se tím odpoutal z příček sestupových a my z příček medailových, což jistě brzy napravíme!
Pavel Čech