V neděli 9. února 2025 se v poklidné atmosféře šachové klubovny v Jaroměři odehrála bitva. Ne však s meči a štíty, ale s figurkami na černobílé šachovnici. V 7. kole Krajské soutěže (skupina východ) se utkali šachisté z týmů Jiskra Jaroměř B a Sokol HK. Rozhodčím jsem byl já. Do klubovny nás přišlo podpořit plno diváků (3) vč. jubilanta Mirka Martinovského, který přinesl bonboniéru. Za Sokol nastupují zkušení matadoři, ale Jaroměř byla před 7. kolem ve vedení celé soutěže. Čekalo nás tak zajímavé šachové utkání. Šachy jsou nejen hrou, ale i skvělým tréninkem myšlení. Učí nás logicky uvažovat, plánovat a předvídat. Rozvíjí naši kreativitu a schopnost řešit problémy. Když se zamyslíme nad tím, jak vlastně přemýšlíme, zjistíme, že šachová partie je skvělou metaforou. Náš mozek funguje jako šachovnice, na které se odehrává neustálý souboj mezi různými myšlenkami a koncepty. Stejně jako v šachu, i v našem myšlení hraje klíčovou roli krátkodobá paměť. Je to prostor, kde se odehrává naše vědomé uvažování. Zde se rodí nápady, analyzují se problémy a plánují se řešení. Důležitou roli hraje i dlouhodobá paměť. Zde jsou uloženy naše znalosti, zkušenosti a vzpomínky. Tyto informace nám pomáhají orientovat se v partii, za šachovnicí nacházet nejlepší rozestavení figur, plán hry apod.
Jako první jsem na 8. šachovnici vyhrál já (Petr Staněk). Vést 1-0 je vždy příjemné. Potom následovala série remízových výsledků. Petr Jecha postavil mohutný pěšcový řetězec, skočil jezdcem na e4, aby ve střední hře souhlasil s remízou. O nerozhodný výsledek se postaral také Olda Wenke v bitvě se zkušeným a silným hráčem Vojtěchem Humlíčkem. Proti soupeři se bránil Skandinávskou a ve střední hře se ani jeden ze soupeřů nechtěl pouštět do žádných větších akcí. Honzu Kuneše překvapil soupeř, který je znám svou ostrou hrou, zvláštním zahájením 1.d4 e5 (Englundův gambit). Po krátkých šarvátkách a hromadných výměnách se v koncovce také domluvili na remíze. Přemek Řezníček se střetl na třetí desce se zkušeným soupeřem. V sicilských labyrintech se pustili do taktických šarvátek. Někde ale přehlédl garde Sh4 a především nekrytého koně. Přemek letos není v nejlepší formě, ale šachy nejsou procházka růžovým sadem... Další půlbod přidal Roman Kudr. V koncovce D, V + S si musel hlídat poslední řadu, ale měl tam pěknou možnost zaútočit v centru a získat pěšce. Místo hesla “s pěšcem víc k výhře vstříc“ neopatrně vyměnil věže a bylo po výhodě. Do vedení nás dostala Šárka Marxová. Její partie se po 1. Jf3 dostala do sicilských vod s g3 a b3. Ve střední hře bylo plno taktiky a počítání, aby ve výsledku získala výhodu D, V + dvojice střelců a volné pik proti D, a 2V. Soupeř sice obsadil e sloupec a tlačil na f7, ale po úderu Ve6 přehlédl, že je pole f8 kryté dámou a místo matu přichází o věž. V poslední době se jí mimořádně daří. Vedeme 4-3. Jako poslední dohrává na 1. šachovnici Pavel Prouza s Romanem Miňovským. Partie jako tato je odrazem lidského myšlení. Nad šachovnicí se setkávají dva soupeři, jejichž mysli pracují na plné obrátky. Snaží se předvídat tahy protivníka, plánovat vlastní strategii a hledat skuliny v obraně. V tomto souboji se odráží schopnost analyzovat, syntetizovat a vyhodnocovat informace. Už od zahájení si Pavel liboval, jak stojí v Dámském gambitu s Jc6 skvěle. Hrál pomalu, s rozvahou. Vybojoval volného centrálního pěšce a dvojici střelců proti věži. Soupeř si fatálně oslabil bílá pole před svým králem a v oboustranné časovce odevzdal kvalitu. K záchraně to nestačilo a získáváme rozhodující bod a vítězíme 5-3. Zůstáváme tak v čele tabulky KS!
Po zápase jsme spolu s týmem a kapitánem Milanem Borůvkou oslavili vítězství na tradiční tiskovce v restauraci Corrado.
Na závěr se pokusím o zamyšlení. Šachová partie je zrcadlem našeho myšlení. Ukazuje nám, jakým způsobem zpracováváme informace, jak plánujeme a jak řešíme problémy. Zároveň je šach skvělým nástrojem pro rozvoj našich kognitivních schopností. Pomáhají také k lepším výsledkům ve škole. Proto bychom se neměli bát usednout k šachovnici a pustit se do této fascinující hry.
Petr Staněk