V neděli 1. 3. 2020 jsme odcestovali k velmi důležitému zápasu do Bělohradu. Tedy vlastně ještě kousek dál - konkrétně do Chotče, kde Lázně Bělohrad hraje svá domácí utkání. Hrálo se 9. kolo krajského přeboru. Očekával jsem tuhý boj. Šlo o hodně, my stále bojujeme o medailové umístění, Bělohrad by si rád pojistil záchranu. A naše vzájemné zápasy jsou velmi dramatické a vyrovnané. Chybí nám Pavel Čech, ale i za soupeře nenastoupila jejich hlavní opora - GM Voloshin. Okolo deváté hodiny jsme všichni předpisově zasedli ke svým partiím, chvilku počkali, než se posadí hráči i souběžně hraného regionálního přeboru a šlo se na věc (tedy nikam se nešlo, zůstali jsme sedět). Partie popíšu možná mírně chaoticky.
Nejdříve jsem remizoval na první šachovnici já (Vráťa Jecha). Již potřetí jsem hrál s Lubomírem Švédou a již potřetí skončila naše partie poměrně rychlou remízou. V konečné pozici jsem sice měl pěšce navíc, ale soupeř měl rozhodně plnohodnotnou kompenzaci a pěšáčka by z 99% dobral zpátky. A po mých posledních výkonech - no, jsem za remízku rád. Ono mít po sobě "krátkou" a "dlouhou" rošádu (jako pět nul) by nebylo nic moc. 0,5:0,5
Prakticky v tu samou chvíli nabídl na druhé desce remiz Luboš Hubka, hrající vedle mne. V partii s Petrem Nálevkou se hrála výměnná francouzská a dopadlo to, jako výměnná francouzská. Skoro symetrické pozice, bez výraznějších slabin. V té době začínal již dobře stát Tomáš a Petr, takže nemělo asi větší smysl, aby Luboš něco zkoušel. 1:1
Pak přišlo tvrdé K.O. Být to v hokeji, tak ve zprávách se mluví o "těžké minutě" pro Bělohrad. Během této minuty vyhrál Petr, Tomáš a Milan.
Petr Staněk se v autě těšil na sicilskou. Hrál na 4. šachovnici s Vojtěchem Vávrou. Ten však na e4 odpověděl e5, což Petra zdravě nabudilo. Rozehrál Vídeňskou a velmi záhy nastoupil pěšáčky na královském křídle (kam jeho soupeř schoval krále). Útok vedl Petr velmi tvrdě a zaslouženě zvítězil. 2:1
V pozici na diagramu přišlo 1. Jh6 gxh6 2. g7+ Vxg7 3. Vxg7 Kxg7 4. Sh6+ Kh8 5. Df7 s hrozbou Sg7#
Tomáš Prouza se na šestce utkal se Zbyňkem Kykalem. Jeho partii jsem viděl někdy po zahájení, když rozehráli Caro-Kann. Tradičně jsem měl problém spočítat figurky a vůbec pozici nějak ohodnotit. Až v analýze po partii, které jsem byl přítomen, jsem se trochu zorientoval. Tomášův soupeř nějak "optimisticky" dostal dámu někam na f5 a najednou zjistil, že i když je dáma v centru, začínají ji chybět rozumná políčka a hrozí "odchyt". Zda se z toho mohl soupeř nějak dostat nevím, ale určitě to nenašel a stálo ho to materiál. Tomáš zkušeně "zavěsil". 3:1
Milan Borůvka říkal, že v partii na 8. desce přežil Milanem Ježkem "klinickou smrt". Když mi to ukazoval, zas tak dramaticky bych to neviděl. Nazval bych to "srdeční slabostí". Soupeř nabídnuté šance nevyužil a Milan postupně získal pěšce a dosáhl výrazně lepší pozice. Soupeř určitě mohl klást další odpor, dopustil se však hrubé chyby a bylo to. 4:1
Zvláštní bylo, že zatímco ve "velkém" krajském přeboru již 5 partií skončilo, v souběžně hraném "malém" regionálním přeboru se na všech šachovnicích tvrdě bojovalo. My tedy vedli 4:1 a zbýval Pavel, David a Radka. Celkově to nevypadalo špatně, ale na všech šachovnicích jsme začínali mít problémy s časem.
Radka Růžičková rozehrála na sedmé šachovnici s Bedřichem Matoušem zahájení dámským pěšcem. Její soupeř se snažil nějakým způsobem prorazit na královském křídle. Radka zde však stála velmi pevně. Pokud se nepletu (zase to moje počítání figur), soupeř za otevření obětoval koníka. Protože jsem vedli 4:1, chyběla nám půlka k výhře v zápase a Radka neměla moc času, nabídla remiz. Soupeř se rozhodl "vyčkat" na další vývoj a několik desítek minut se nic nedělo. V tu dobu Radka zjistila, že by pozici asi bez problémů ubránila a hrála na výhru (pozice +2). Ale nabídku již zpět vzít nešlo. Až když už začalo být jasné, jak utkání dopadne, soupeř remiz přijal. 4,5:1,5
Pavel Prouza rozehrál na trojce s Vojtěchem Kykalem Grünfeldovu indickou obranu. Ve střední hře se dostal do těžké pozice. Nemyslím tak ani těžkou, že by stál nějak hůř, ale těžkou na "správná" rozhodnutí. Soupeř měl výrazně lepší čas (tedy spíš Pavel měl čas výrazně na .... špatný) a neustále kladl Pavlovi další a další problémy. Několikrát jsme si říkali, "Teď Pavel dá to a to a je to v pohodě". Skutečnost byla však jiná a Pavel se nakonec dopustil v těžké pozici chyby a prohrál. Je třeba uznat, že soupeř hrál fakt dobře. 4,5:2,5
Poslední dohrával David Bém. S Vítem Kapounem hráli na 5. desce Španělku. Přišel jsem k pozici, kde jsem viděl u Davida figuru navíc (tentokrát jsem to spočítal dobře), ale pozice nebyla vůbec jednoduchá. Navíc David hrál prakticky na půlminutě, na šachovnici dámy, obě věže, David měl "dvojpikem" narušenou pěšcovou strukturu před králem, no, vůbec nic lehkého. Zachoval klidnou hlavu, nakonec vše postupně vyměnil, pokryl, získal a zůstal mu střelec a dva pěšci (f,h) proti jednomu pěšáčkovi (h). Velmi dobrý výkon. 5,5:2,5
Jak jsem již psal, výhra 5,5 nás stále drží "na dostřel" medailových pozic. Z předních týmů se nepodařilo vyhrát pouze Lípě (prohrála s Jičínem), která tím patrně vypadla z boje o první místo (nechci psát o medailové pozice). My jsme na čtvrtém místě, ale máme stejně bodů, jako třetí Slávie, na druhé Hořice ztrácíme bod a na vedoucí Hronov dva. Vše je tedy otevřené.
Vráťa Jecha