Když jsem před pár týdny mluvil s Jakubem Šafaříkem o blížícím se turnaji, tak řekl:“ V Liberci jsem shořel, tam už nejedu“. Bohužel, na tento turnaj v krásném prostředí Grandhotelu Zlatý lev přestalo jezdit mnoho úspěšných hráčů. Potom dochází k tomu, že moje maličkost, přestože každý rok ztrácí rating o pořádný skok, je překvapivě nasazena na konci horní poloviny startovního pole. Polští junioři, kteří jsou nejlepší v Evropě a ligoví žáci Desko Liberec nejsou příliš vítanými soupeři hráčů, kteří si bedlivě střeží svůj rating. Jediná zástupkyně Číny, za stolem sotva viditelná Lu Miaoyi, končí s Elo 1824 na 9. místě a Jiří Viták s Elo 2199 na 36. místě. Měl jsem tu čest zahrát si se suverénně největším ratingovým „skokanem“ turnaje Jakubem Ryglem z Desko Liberec, který si k Elo 1441 připsal neuvěřitelných 158,4 bodu. Za jediný turnaj úctyhodná porce bodů! Protože porazil mého kamaráda Pavla Peníšku (Elo 1868), tak jsem si na něho dával pozor. Remis jsem bezpečně uhrál, ale že bych měl šanci ho porazit – to ani náhodou! A nezasvěcení si řeknou: "Tak vidíte, ten salát už neporazí ani Elo 1441." Přesto hraji takové turnaje rád, protože vidím velké množství talentů a tím i budoucnost šachu. Až 56. místo z 88 hráčů se ziskem 4 body (3-2-4) ukazuje, že jsem nehrál dobře. Na ratingu jsem ztratil 20,2 bodu, což však v porovnání s posledními turnaji není špatné. Jednu dobře rozehranou partii jsem ztratil hrubou chybou (ta mě mrzela nejvíce, stál jsem skvěle) a dvě partie jsem zřejmě mohl v časové tísni udržet. Umístění a počet bodů však odpovídá mojí současné síle. Černými figurami jsem neuhrál ani půl bodu (0-0-4), bílými jsem neprohrál (3-2-0). Spíše to však bylo dáno losem, než že bych hrál rozdílně. Turnaj byl sehrán v době 22. - 29. 2. 2020 a vítězem s náskokem 1,5 bodu se stal favorizovaný IM Novendra Priasmoro z Indonésie se ziskem 8,5 bodu (8-1-0). Rating 2493 vylepšil o dalších 12,5 bodu a protože splnil poslední normu, získal titul GM. Po 3. kole, kdy jsem měl 2 výhry a 1 porážku, jsem nepozorností utrpěl menší úraz. Bylo to zrovna před úterním dvoukolem. První noc jsem nespal ani minutu, ale protože se to postupně lepšilo, tak na můj výkon to podstatný vliv nemělo. Co říci na závěr? Zaujalo mě moudré vyjádření hráče, který patří do seniorské kategorie. Když jsem přišel k jeho partii, tak právě nadějně rozehranou pozici pokazil a prohrál. Obvykle slýchávám v různých obměnách nespokojený projev. Pan Lisko však vstal, otočil se ke mně a řekl pokorně: “Nevadí, že jsem prohrál. Hlavně, že si ještě můžu vyprat a uvařit“.
Pořadí, fotogalerie - soutěž kdo na některé z fotek najde MM
Miroslav Martinovský